Novinky

Karneval, který rozzáří ulici i srdce

Carnival di Acireale je jednou z nejkrásnějších a nejpůsobivějších karnevalových oslav v Itálii, která se každoročně koná v historickém městě Acireale na východním pobřeží Sicílie. Tato slavnost není jen přehlídkou masek a kostýmů, ale skutečným festivalem umění, kreativity a života, který oživuje barokní ulice a náměstí města — kde se barvy, hudba a fantazie snoubí do nezapomenutelné podívané.

Dlouhá tradice a historické pozadí
Karneval v Acireale má hluboké kořeny, sahající až do raných moderních dob, kdy se obyvatelé radovali z posledních dnů před postní dobou. Už v minulosti se pořádaly slavnosti, během nichž masky a veselí dávaly prostor humoru, výtvarnému výrazu a společenskému sdílení. Dnes je Carnival di Acireale považován za jeden z nejpůsobivějších karnevalů na Sicílii a často se řadí k nejatraktivnějším událostem v zimním kalendáři ostrova.



Termíny, program a průvody
Edice Carnival di Acireale 2026 probíhá od 31. ledne do 17. února 2026, tedy od období před Popeleční středou (Ash Wednesday) až do konce masopustu. Hlavní část programu je rozložena na několik klíčových dnů, zejména na soboty a neděle, kdy se konají bohaté přehlídky a doprovodné akce. Největší pozornost poutá paráda alegorických a groteskních vozů, které místní řemeslníci vytvářejí měsíce předem. Tyto vozy jsou nádherně dekorované, často s mechanickými prvky a světelnými efekty, a jejich průvody probíhají během dne i večer za doprovodu hudby, DJ setů a doprovodných skupin. Součástí programu jsou také školní průvody masek, výstavy miniatur vozů, soutěže izolovaných masek či ceremoniál předání klíčů karnevalovému králi – Re Burlone.

Hudba, taneční atmosféra a doprovodné akce
Carnival di Acireale není jen o přehlídkách. Město ožívá díky živé hudbě, dj setům a tanečním vystoupením v hlavních náměstích, jako jsou Piazza Duomo a Piazza Garibaldi. Pro celé rodiny jsou připraveny i akce pro děti, komunitní soutěže nebo tematické večery s hudebními hosty. Doprovodné aktivity zahrnují také sportovní akce, divadelní představení, výstavy a další kulturní programy – což dělá z Carnivalu di Acireale skutečně komplexní zážitek pro všechny věkové kategorie.

Umění, tradice a barokní kulisy
Jedinečnost karnevalu spočívá i v kontrastu mezi starobylými barokními památkami Acireale a moderním uměleckým vyjádřením v podobě vozů a masek. Historické náměstí, úzké uličky a fasády kostelů poskytují dokonalé kulisy pro barevné průvody a vystoupení. Tento fenomén spojuje respekt k tradici s kreativní svobodou, kterou akce nabízí jak místním tvůrcům, tak návštěvníkům, kteří se do ní rádi zapojují.

Gastronomie a sicilské chutě během karnevalu
Kromě vizuálních a hudebních zážitků neodmyslitelně patří k Acireale Carnival i svěží sicilské chutě. Ulice historického centra se během slavnosti zaplní stánky s regionálními specialitami – od arancinů přes cannoli až po místní sladkosti a tradiční karnevalové dobroty. Gastronomie tak dotváří celkový dojem slavnosti, která je plná chutí, vůní a sociální interakce mezi lidmi.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Kvalita s razítkem: Oficiální certifikát Značka Q

V prodeji zájezdů do Itálie se nespokojíme s průměrem. Proto nás těší, že jsme se opět stali držiteli certifikátu Značka Q – Pečujeme o kvalitu. Tento certifikát uděluje CzechTourism ve spolupráci s Českou unií cestovního ruchu a v Česku jde o jedinou oficiální známku kvality v našem oboru.

Co tato známka potvrzuje?

Získání tohoto certifikátu je výsledkem auditu našich procesů – od prvního momentu, kdy nám napíšete o nabídku na dovolenou v Itálii, až po váš návrat domů.

• Garance standardů: Musíme splňovat přísná kritéria v oblasti odbornosti, transparentnosti a přístupu k zákazníkovi.

• Neustálé zlepšování: Značka Q nás zavazuje k tomu, abychom neusnuli na vavřínech. Sledujeme vaši zpětnou vazbu a promítáme ji do našich služeb.

• Profesionalita bez kompromisů: Víte, že jednáte s partnerem, který v oboru dodržuje pravidla a hraje fér.

• Klientská vstřícnost: Vy nejste číslo v systému, vy jste náš klient, kterému hledáme dovolenou na míru.

• Odborná úroveň: Itálii známe do detailu a za našimi nabídkami si stojíme.

• Neustálý rozvoj: Program nás zavazuje k tomu, abychom kvalitu služeb neslibovali, ale reálně měřili a zvyšovali.

Proč na tom záleží?

V cestovním ruchu se často slibuje nemožné. My sázíme na realitu a profesionalitu. Značka Q je pro vás důkazem, že u nás najdete férové jednání a služby na úrovni, kterou státní autority garantují. Stále pracujeme na tom, abychom vám nabízeli to nejlepší z Itálie! Děkujeme, že cestujete s námi. Právě vaše spokojenost je pro nás tím nejdůležitějším měřítkem kvality, které žádný certifikát nenahradí!

Zdroj: unsplash.com

Oheň, víno a paměť dávných časů

Každý rok v lednu se malebné městečko Novoli v provincii Lecce ve Salentu proměňuje v epicentrum jedné z největších tradičních slavností jihu Itálie. La Fòcara di Novoli je impozantní a hluboce zakořeněný rituál spojený s oslavou Sant´Antonio Abate, patrona města, který se koná přibližně od 16. do 18. ledna. Tato slavnost přitahuje tisíce místních i návštěvníků ze vzdálenějších koutů Puglie a Evropy a je považována za jednu z nejvýraznějších zimních tradic v jižní Itálii.



Monumentální ohnivý symbol komunální identity
Hvězdou celé události je "Fòcara" – obrovský bonfire, který dosahuje asi 25 metrů výšky a 20 metrů v průměru. Stovky dobrovolníků, místních řemeslníků a pignunai (mistři stavitelé) během několika týdnů skládají tisíce svazků réví z vinohradů do mohutné pyramidy v centru náměstí Piazza Tito Schipa. Konstrukce představuje nejen dechberoucí vizuální prvek, ale i symbol silné identity, tradice a kontinuity komunity, která pracuje společně na jejím vzniku.

Rituál zapálení a oslavy ohně
Vrcholná událost nastává večer 16. ledna, kdy se obrovská fócara zapálí při slavnostní ceremonií. Bonfire je doprovázen ohňostrojem a rytmy tradiční salentské hudby, zatímco tisíce lidí sledují, jak plameny živě ožívají v zimní noci. Plameny hoří do ranních hodin a vytvářejí atmosféru, která je zároveň impozantní, mystická i společenská — oheň zde funguje jako spojnice mezi posvátným a profánním, mezi minulostí a přítomností.



Tradiční rituály a doprovodné akce
Slavnost není jen o obrovském ohni. Oslavy začínají už několik dní předtím a zahrnují procesí se sochou svatého Antonína, požehnání zvířat, mše a řadu kulturních akcí, diskuzí, koncertů či uměleckých performancí, které město během ledna oživují. V rámci širšího programu se často pořádají i trhy, výstavy, přednášky nebo koncerty s hosty mezinárodní i domácí scény.

Oheň jako symbol obnovy a sdílení
Fòcara není pouze rituální ohňostroj — pro obyvatele Novoli představuje rituál obnovy, sdílení a společného úsilí. Spojuje místní komunitu i návštěvníky a propojuje náboženské pojetí oslav se starodávnými zemědělskými tradicemi i uměleckými prvky. V posledních letech se slavnost etablovala jako důležitý kulturní a turistický fenomén, který uchovává paměť minulosti a zároveň otevírá prostor pro současné interpretace a oslavy.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Tradiční specialita z jih Itálie

Granita patří mezi nejtypičtější italské letní pochoutky a je neodmyslitelně spjatá především se Sicílií. Tento polozmrzlý dezert stojí někde mezi sorbetem a ledovou tříští, ale má svou zcela jedinečnou strukturu i chuť. Granita není jen sladkostí pro horké dny, ale součástí místní kultury, denního rytmu a tradiční sicilské gastronomie.

Historie sahající až k Arabům
Původ granity sahá až do období arabské nadvlády na Sicílii mezi 9. a 11. stoletím. Arabové přinesli techniku ochucování sněhu horského původu ovocnými šťávami a medem. Tento jednoduchý základ se postupem času vyvíjel a místní obyvatelé jej přizpůsobili dostupným surovinám i podnebí. Výsledkem je granita v podobě, jak ji známe dnes – jemně krystalická, osvěžující a plná přírodních chutí.

Konzistence, která dělá granitu výjimečnou
Jedním z hlavních rozdílů mezi granitou a jinými mraženými dezerty je její struktura. Granita není krémová jako gelato ani zcela ledová jako sorbet. Správně připravená granita má jemné krystalky ledu, které se na jazyku pomalu rozpouštějí. Konzistence se navíc může lišit podle oblasti – zatímco v Catanii bývá hladší a téměř krémová, v Palermu je hrubší a více krystalická.

Nejoblíbenější příchutě Sicílie
Tradiční granita se připravuje z několika základních surovin – vody, cukru a přírodní chuti. Mezi nejoblíbenější patří citronová granita, která je považována za klasiku, dále mandlová, kávová nebo jahodová. Zvláštní místo má granita al pistacchio, vyráběná z proslulých sicilských pistácií, a také granita z červených pomerančů, typických pro oblast Etny. Každá příchuť odráží místní suroviny a sezónnost.



Granita k snídani? Na Sicílii samozřejmost
Pro mnohé návštěvníky je překvapením, že granita se na Sicílii často konzumuje k snídani. Typickou kombinací je granita podávaná s čerstvou sladkou brioškou zvanou brioche col tuppo. Tento zvyk je hluboce zakořeněný v místní kultuře a představuje ideální způsob, jak se osvěžit hned po ránu během horkých letních dnů.

Granita jako symbol pomalého životního stylu
Granita není dezert, který by se jedl ve spěchu. Je spojená s posezením v baru, výhledem na moře nebo náměstí a pomalým tempem sicilského života. Právě proto se stala symbolem dolce vita v jeho nejčistší podobě – jednoduché, autentické a zakořeněné v tradici. I dnes zůstává granita jedním z nejlepších způsobů, jak ochutnat pravou Sicílii.

Zdroj: unsplash.com

Zrození ikonického likéru v Padově

Aperol patří k nejznámějším italským nápojům a neodmyslitelně se pojí s pojmem aperitivo, tedy společenským setkáním před večeří. Tento lehký bylinný likér vznikl v roce 1919 v Padově, kdy jej na mezinárodním veletrhu představili bratři Luigi a Silvio Barbieriovi. Jejich cílem bylo vytvořit nápoj s nižším obsahem alkoholu, svěží chutí a výraznou barvou, který by se lišil od tehdy běžných hořkých likérů. Výsledkem byl Aperol – jemně hořkosladký, aromatický a snadno rozpoznatelný.

Tajná receptura plná bylin a citrusů
Přesné složení Aperolu zůstává dodnes tajemstvím, ale je známo, že jeho chuť tvoří hořké i sladké pomeranče, rebarbora a směs bylin a kořenů. Právě tato kombinace dodává nápoji charakteristickou lehkost a jemnou hořkost, která povzbuzuje chuť k jídlu. Díky nízkému obsahu alkoholu se Aperol stal ideálním společníkem pro odpolední a podvečerní posezení, aniž by působil těžce.

Aperitivo jako životní styl
V Itálii není Aperol jen nápojem, ale součástí každodenní kultury. Aperitivo představuje chvíli zastavení po práci, setkání s přáteli a drobné občerstvení před večeří. Sklenka Aperolu se často podává s malými chuťovkami, olivami nebo focacciou a vytváří atmosféru uvolněnosti a sdílení. Tento zvyk je typický především pro severní Itálii, ale postupně se rozšířil do celé země i za její hranice.

Aperol Spritz – recept na světový úspěch
Skutečný mezinárodní průlom přišel s koktejlem Aperol Spritz, který se stal symbolem letních večerů a italské bezstarostnosti. Spojení Aperolu, prosecca a perlivé vody vytvořilo jednoduchý, osvěžující drink s nezaměnitelnou oranžovou barvou. Spritz má své kořeny už v době Rakousko-Uherska, ale právě Aperol mu dal moderní podobu, která dnes dominuje barům, kavárnám i náměstím po celé Evropě.

Od regionální značky k globálnímu fenoménu
V průběhu 20. století se Aperol postupně stal známým po celé Itálii, zásadní zlom však nastal po začlenění značky do skupiny Campari Group. Díky silnému marketingu, důrazu na italský životní styl a vizuálně výrazné identitě se Aperol proměnil v globální fenomén. Dnes je synonymem letní pohody, slunce a společenských setkání – ať už na italském náměstí, u moře nebo v městské kavárně kdekoliv na světě.

Aperol dnes – chuť Itálie v jedné sklenici
Aperol si i po více než sto letech zachovává svou původní recepturu a charakter. Stal se symbolem moderní Itálie, která spojuje tradici s lehkostí a radostí ze života. Je to nápoj, který nepůsobí okázale, ale přesto okamžitě evokuje italskou atmosféru – pomalé večery, teplý vzduch a rozhovory bez spěchu. Právě proto zůstává Aperol jedním z nejikoničtějších italských produktů současnosti.

Zdroj: unsplash.com

Kořeny značky v malém městě Guastalla

Značka SMEG je jedním z nejznámějších italských výrobců domácích spotřebičů a symbolem spojení elegantního designu s vysokou kvalitou zpracování. Společnost vznikla v roce 1948 v Guastalle, městě v srdci regionu Emilia-Romagna, a založil ji Vittorio Bertazzoni jako malou firmu na smaltování a metalurgii. Název SMEG je v podstatě zkratkou Smalterie Metallurgiche Emiliane Gustalla, což odkazuje na původní činnost firmy a její regionální identitu.

Od prvních sporáků k designovým ikonám
V padesátých letech se SMEG začala věnovat výrobě domácích spotřebičů – jedním z prvních byl plynový sporák Elisabeth, vybavený automatickým zapalováním a bezpečnostními prvky, které v té době patřily k technickým inovacím. Postupně společnost rozšířila produkci o pračky, myčky nádobí, vestavné trouby a varné desky, čímž položila základy své rozmanité nabídky moderních kuchyňských pomocníků.

Ikonický retro styl s moderním nádechem
V roce 1997 SMEG uvedla na trh modely lednic s designem inspirovaným 50. lety - retro chladničky FAB, které se rychle staly mezinárodně uznávanými ikonami stylu. Tyto spotřebiče zaujaly především svými zaoblenými tvary a živými barvami, které dokázaly proměnit kuchyň v domácí designový prvek a odlišit jej od běžných linek standardních značek.

Spojení technologie a umění
SMEG není jen o retro estetice. Společnost spolupracovala s významnými architekty a designéry jako Guido Canali, Mario Bellini, Renzo Piano či Marc Newson, aby vytvořila spotřebiče, které jsou funkční, inovativní i esteticky působivé. Díky těmto partnerstvím získaly některé řady SMEG významná ocenění za design a architekturu.

Kolekce a limitované edice
Během let SMEG uvedla i řadu unikátních kolekcí a designerských spoluprací. Patří mezi ně například modely inspirované legendárními italskými značkami či uměleckými projekty, které přetvářejí kuchyňské spotřebiče v malé umělecké objekty. Nejnovější spoluprací je například limitovaná řada s auty Porsche, která spojuje italský retro styl se sportovním designem špičkové automobilky.

Rozšíření produktové řady i do kavárenského světa
SMEG dnes nabízí kompletní sortiment spotřebičů - od retro lednic přes moderní trouby až po malé kuchyňské přístroje, jako jsou toustovače, mixéry nebo konvice. Rozsáhlá nabídka zahrnuje i profesionální vybavení pro hotely, restaurace nebo kavárny a technologie pro laboratorní a zdravotnické prostředí. Společnost navíc v roce 2019 rozšířila portfolio o zančku La Pavoni, legendárního výrobce kávovarů, čímž upevnila svoji pozici i v oblasti kávové kultury.

SMEG dnes – světově proslulý symbol „Made in Italy“
Dnes je SMEG rodinnou firmou s více než 70letou historií, která si udržuje silnou pozici na globálním trhu s spotřebiči. Produkty SMEG jsou distribuovány ve více než dvaceti zemích světa a dodávají italskému designu osobitý šmrnc v domácnostech i profesionálních kuchyních. To, co začalo jako malá společnost ve střední Itálii, se stalo uznávanou značkou, která kombinuje krásu, kvalitu i inovaci.

Zdroj: unsplash.com

Italský sen začal v Terstu

Značka Illy je synonymem pro italské espresso světové úrovně. Italská rodinná společnost illycaffè byla založena v roce 1933 v přístavním městě Terst Francescem Illym, jehož cílem bylo nabídnout nejlepší kávu na světě — kvalitní, harmonickou a konzistentní v každém šálku. A právě tato vize položila základy jedné z nejuznávanějších kávových značek současnosti.

Umění směsi – unikátní blend arabiky
To, co dělá illy jedinečnou, je směs tvořená výhradně z 100% Arabica zrn, která pocházejí z nejlepších pěstitelských oblastí světa. Káva je pečlivě kombinací devíti různých typů arabiky, což vytváří charakteristickou chuť plnou jemných aromat a hedvábné cremy bez nepříjemné hořkosti. Tato precizní metoda zajišťuje, že každý šálek kávy je vyvážený a aromatický — od espresso shotu až po delší varianty.

Inovace, které změnily kávový svět
Illy je známá nejen pro kvalitu své kávy, ale také pro technologické inovace, které ovlivnily celý svět espressa. Už v roce 1935 Francesco Illy představil illettu, espresso stroj, který umožnil přípravu kávy s vyšší kvalitou a konzistencí. Později, v roce 1974, společnost uvedla E.S.E. pody – předem naměřené a zabalené porce kávy, které umožnily domácím milovníkům espressa připravit si baristickou kvalitu s lehkostí a bez kompromisů.

Estetika, umění a kultura kávy
Káva Illy není jen o chutí – je to kombinace řemesla, designu a umění. Značka spolupracuje s více než stovkou mezinárodních umělců na tzv. illy Art Collection – sérii designových šálků, které se staly sběratelskými předměty. Logo značky bylo navrženo uměleckým světoznámým tvůrcem a odráží spojení italské kreativity s potěšením z kávy. Illy je rovněž partnerem prestižních uměleckých a kulturních akcí, čímž posiluje svou roli v globální kultuře kávy.

Vzdělání a udržitelnost
Značka Illy nezůstává pouze u prodeje kávy — věnuje se i vzdělávání a udržitelném rozvoji. V Terstu vznikla Universita del Caffé – Univerzita kávy, která nabízí kurzy a školení pro pěstitelé, baristy i milovníky kávy z celého světa, aby porozuměli komplexitě kávy od zrna až po šálek. Společnost je rovněž certifikována jako B Corp a potvrzuje tak svůj závazek k sociální a environmentální odpovědnosti.

Illy dnes – světová značka s tradicí
Dnes se illycaffè řadí mezi nejuznávanější značky kávy na světě. Je přítomna ve více než 140 zemích a denně se připraví miliony šálků Illy kávy — ať už v kavárnách, restauracích, hotelech nebo domácnostech. Její produkty zahrnují kromě klasických zrnkových a mletých směsí také kapsle, pody a designové doplňky. Díky svému zaměření na kvalitu, inovaci a estetiku si Illy získala srdce milovníků kávy po celém světě.

Zdroj: unsplash.com

Tradiční slavnost s dlouhou historií

Carnival di Viareggio je jednou z nejznámějších karnevalových oslav v Itálii i celé Evropě. Je to událost, která přitahuje návštěvníky z celého světa díky své výjimečné atmosféře, gigantickým alegorickým vůzům a nezapomenutelnému veselí. Tradiční masopustní průvod v této toskánské pobřežní destinaci má své kořeny už v roce 1873, kdy skupina mladých obyvatel Viareggia poprvé uspořádala karnevalovou přehlídku ve městě u moře. Od té doby se slavnost rozrostla a dnes patří k nejvýznamnějším karnevalovým akcím v Itálii.

Hlavní hvězdy karnevalu: papíro-maché obrazy
Srdcem Carnivalu di Viareggio jsou bezesporu obrovské alegorické vozy, které v sobě spojují umění, satiru a často i společenské komentáře. Tyto role jsou vyráběny v průběhu měsíců v tzv. Cittadella del Carnevale, kde řemeslníci a umělci detailně navrhují a konstruují každou část. Vůz může dosahovat obrovských rozměrů a bývá doplněn mechanismy, hudbou i tanečními vystoupeními, které spolu tvoří živý a dynamický příběh.

Karnevalové průvody podél moře
Každoročně se karneval koná po celé čtyři týdny, ale vrcholné momenty jsou spojeny s řadou niedělích průvodů a kulminací na „Martedì Grasso“ (Tučný úterý). Vozy a masek projíždějí přes dlouhou promenádu La Passeggiata přímol u pobřeží, kde tisíce návštěvníků obdivují propracovaná díla a účastní se slavnosti. Během těchto dnů je karneval mnohem víc než jen přehlídka – je to festival barev, hudby a kretivity, který se šíří celým městem.



Atmosféra, která zaplaví celé město
Carnival di Viareggio se neomezuje pouze na průvody. Ve večerních hodinách a o víkendech ožívají ulice i čtvrti města díky večírkům, tanečním zábavám a karnevalovým slavnostem pod širým nebem. Restaurace a kavárny nabízejí místní speciality a v kombinaci s rytmy hudby a kostýmy se Viareggio mění v pulsující dějiště radosti, kde se setkávají místní obyvatelé i návštěvníci.

Proč je Viareggio jedinečný
Carnival di Viareggio se řadí mezi nejvýznamnější karnevaly v Itálii, hned vedle například karnevalu v Benátkách. Jeho průvody jsou však unikátní díky gigantickým vozům z papíro-maché, které rozvíjejí ironické a často provokativní příběhy inspirované současnými tématy, politikou i populární kulturou. Nejde jen o slavnostní veselí, ale i o kreativní dialog mezi umělci a publikem, který nikdy neztrácí šmrnc a překvapení.

Masky a tradiční symboly
Symbolickou maskou Carnivalu di Viareggio je postava Burlamacca – klaunský charakter v červené a bílé, který se stal ikonou události a doprovází oslavy jako místní maskot. Kromě něj mají své místo i další tradiční postavy, které dodávají karnevalu jeho osobitou identitu a napomáhají udržet spojení s kulturním dědictvím Toskánska.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Nová éra pro slavnou Fontanu di Trevi

Fontana di Trevi patří mezi nejslavnější památky Itálie i celého světa. Legendární barokní fontána, kde se podle tradice házejí mince pro štěstí a návrat do „večného města“, láká každý rok miliony návštěvníků. Od roku 2026 se však její návštěva mění — jako jedno z mála veřejných míst ve městě bude zavedeno vstupné.

Proč Řím zavádí vstupné
Důvodem nové politiky je snaha lépe zvládat extrémně vysoké počty turistů a zároveň ochránit samotnou památku před přetížením. Fontana di Trevi je dlouhodobě jedním z nejnavštěvovanějších míst v Římě, s průměrně tisíci návštěvníky denně a sezónními dny, kdy se počet lidí blíží až 70 000. Tato masivní koncentrace lidí ve velmi omezeném prostoru vytváří jak provozní, tak bezpečnostní výzvy.

Jak bude nový systém fungovat
Od 1. února 2026 bude platit vstupné 2 € pro turisty, kteří chtějí vstoupit do bezprostřední blízkosti fontány — tedy do prostoru kolem jejího bazénku a schodů, kde se tradičně turisté fotí nebo házejí mince. Přístup k hlavnímu náměstí a vzdálenější výhled na fontánu z piazzy zůstane i nadále zcela zdarma. Během dne, zpravidla mezi dopolednem a večerem, bude vstup limitován i maximálním počtem návštěvníků najednou, aby se snížilo přetlumení a zajistila bezpečnost.



Pro koho je vstupné a kdo je osvobozen
Nové vstupné se vztahuje pouze na návštěvníky, kteří nejsou rezidenty Říma nebo jeho metropolitní oblasti. Obyvatelé Říma tak budou mít přístup k fontáně i nadále zdarma, podobně jako děti určitého věku a osoby se zdravotním postižením podle pravidel městských výjimek. Cílem je především vytvořit rovnováhu mezi turisty a místními obyvateli, kteří fontánu považují za veřejný prostor svého města.

Co vstupné přinese návštěvníkům
Za symbolickou cenu návštěvníci získají možnost projít do kontrolované zóny přímo u vody — tedy na schody a kolem samotného bazénu fontány, kde lze tradičně házet mince přes rameno a vyrábět ikonické fotografie. Organizátoři slibují, že nový systém zarovná davy, zlepší průchodnost prostoru a učiní návštěvu klidnější a bezpečnější.

Novinka, která mění turistickou zkušenost
Zavedení vstupného pro Fontanu di Trevi je významným krokem v římské turistické politice. Je jednou z mála památek, která byla doposud zcela volně přístupná bez jakéhokoli příspěvku. Tento krok zároveň odráží širší změny ve způsobu, jakým historická města reagují na masový turismus — z potřeby zachovat kulturní dědictví pro budoucí generace i z touhy nabídnout návštěvníkům kvalitnější zážitky.

Zdroj: unsplash.com

Italská tradice svátku Tří králů

Italské vánoční období nekončí Štědrým dnem ani Novým rokem. Jeho symbolickým završením je svátek Tří králů, slavený 6. ledna, který je v Itálii neodmyslitelně spojen s postavou hodné čarodějnice Befany. Tato lidová pohádková postava patří k nejmilejším italským tradicím a dodává závěru Vánoc kouzelnou a hravou atmosféru, zejména pro děti.

Kdo je Befana
Befana je zobrazována jako stará žena v ošuntělém kabátě, s šátkem na hlavě a koštětem v ruce, která létá nocí z 5. na 6. ledna. Přestože na první pohled připomíná čarodějnici, ve skutečnosti jde o laskavou postavu. Befana totiž nosí dětem dárky – sladkosti, drobné hračky a těm méně hodným symbolicky i kousek uhlí, dnes většinou ve formě cukrovinek.

Legenda spojená s Třemi králi
Původ Befany je spojen s křesťanskou legendou o Třech králích. Podle vyprávění mudrci na své cestě za narozeným Ježíšem požádali starou ženu o radu. Ta je sice pohostila, ale odmítla se k nim připojit. Později svého rozhodnutí litovala, vydala se Ježíška hledat a cestou obdarovávala děti, které potkávala. Proto se věří, že dodnes létá světem a hledá malé Jezulátko, zatímco rozdává dárky.

Befana a pohanské kořeny
Vedle křesťanského výkladu má Befana i starší, pohanské kořeny. Je spojována s dávnými zemědělskými rituály a oslavami konce roku, kdy stará žena symbolizovala uplynulý čas a nový začátek. Spojení těchto tradic dalo vzniknout jedinečné postavě, která v sobě nese jak lidovou magii, tak křesťanskou symboliku.

Jak se svátek slaví dnes
Den Tří králů, italsky La Befana, je v Itálii státním svátkem. Ve městech a vesnicích se konají slavnosti, průvody a trhy. Nejznámější oslavy probíhají v Římě na Piazza Navona, kde se prodávají figurky Befany, sladkosti a tradiční suvenýry. Děti si večer z 5. na 6. ledna chystají punčochy, které Befana během noci naplní.

Sladká tečka vánočního období
La Befana uzavírá vánoční svátky veselým a lehce nostalgickým tónem. V Itálii se říká, že „La Befana tutte le feste porta via“ – Befana odnese všechny svátky. Právě tímto dnem se lidé symbolicky loučí s Vánocemi a vracejí se k běžnému rytmu života, obohaceni o další z krásných italských tradic.

Zdroj: unsplash.com

Slavná ulice betlémů v Neapoli

Via San Gregorio Armeno patří k nejslavnějším a nejfotografovanějším ulicím Neapole. Úzká historická ulička v srdci starého města je po celém světě proslulá jako centrum výroby tradičních neapolských betlémů. Právě zde se po staletí snoubí řemeslná zručnost, víra, humor i každodenní život města, což z této ulice činí jedno z nejautentičtějších míst celé Neapole.

Historie ulice a její název
Ulice nese jméno kláštera a kostela San Gregorio Armeno, který se zde nachází. Její historie sahá až do antických dob, kdy byla součástí řecko‑římského městského uspořádání. Postupem času se stala centrem řemesel a zejména výroby betlémových figurek, která se v Neapoli rozvíjela už od 17. století a dodnes patří k nejvýraznějším místním tradicím.

Neapolské betlémy jako živý příběh
Betlémy z Via San Gregorio Armeno nejsou pouze náboženským symbolem. Vedle tradičních postav Svaté rodiny, pastýřů a andělů se v nich objevují i postavy obyčejných lidí – pekaři, rybáři, prodavači či hudebníci. Typickým rysem neapolských betlémů je také odraz současnosti: mezi figurkami lze často najít podobizny známých osobností, politiků nebo sportovců, což dává této tradici osobitý a často humorný rozměr.

Řemeslo předávané z generace na generaci
Mnohé dílny na Via San Gregorio Armeno fungují jako rodinné podniky už po několik generací. Výroba figurek je precizní a časově náročná – každá postava je ručně modelovaná, malovaná a oblékána do drobných látkových kostýmů. Právě ruční práce a důraz na detail odlišují pravé neapolské betlémy od sériově vyráběných suvenýrů.

Nejživější v době adventu
Ačkoli je Via San Gregorio Armeno otevřená po celý rok, největší atmosféra zde panuje v období adventu. Ulice se zaplní místními obyvateli i turisty, vzduchem se nese vůně pouličního jídla a z obchodů se ozývá živá konverzace. Vánoční ruch zde není uspěchaný, ale spíše radostný a spontánní, přesně v duchu Neapole.

Symbol Neapole a její duše
Via San Gregorio Armeno není jen turistickou atrakcí, ale skutečným symbolem města. Odráží neapolskou povahu – silný vztah k tradicím, smysl pro humor, kreativitu i schopnost spojovat minulost se současností. Návštěva této ulice je proto nejen zážitkem pro oči, ale i jedinečnou příležitostí pochopit duši Neapole.

Zdroj: unsplash.com

Největší vánoční strom světa v Gubbio

Každý rok se na sváteční sezónu město Gubbio v regionu Umbrie stává domovem jednoho z nejúchvatnějších vánočních výjevů v Evropě – největšího vánočního stromu na světě. Tento strom však není obyčejnou jedlí na náměstí; je to monumentální světelná instalace, která dominuje svahu Monte Ingino a stala se symbolem vánočního období v celém kraji.

Světelný strom, který vidí celý svět
O „stromu“ v Gubbio se mluví jako o největším vánočním stromu na světě – a to doslova. Není to skutečný strom, ale obrovská světelná konstrukce, která je každoročně instalována na svahu hory Monte Ingino, nad středověkým městem. Tato světelná silueta připomínající tvar vánočního stromu měří přibližně 750 metrů na výšku, se základnou širokou 450 metrů a je složena z více než 300 barevných světel spojených přes 8 500 metrů elektrického kabelu. V roce 1991 byl tento ohromující vánoční strom oficiálně zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší vánoční strom na světě – titul, který si udržuje dodnes.



Tradice, která oslňuje návštěvníky
Instalace světel začíná už několik měsíců před Vánoci, kdy dobrovolníci pečlivě rozmísťují kabely a světelné prvky po svahu hory. Světla jsou poté slavnostně rozsvícena první 7. prosince, na svátek Neposkvrněného početí, což je okamžik plný radosti, hudby a komunitního ducha. Strom zůstává rozsvícený po celou vánoční sezónu až do druhé neděle po Třech králích (enero). Návštěvníci mohou obdivovat světelný strom z různých částí města i okolních vyhlídek. Při večerní tmě působí tento gigantický světelný obrazec na horském svahu jako magická ozdoba, viditelná na kilometry daleko.

Více než jen světla
Součástí vánoční tradice v Gubbio bývají i doprovodné vánoční trhy, koncerty, místní gastronomie a rodinné oslavy. Atmosféra v tomto malebném italském městě během prosince a ledna je jedinečná – historie města, jeho středověká architektura a přírodní scenérie dotvářejí dokonalý vánoční zážitek.

Proč je strom tak výjimečný?
Oproti klasickým vánočním stromům, které stojí samy na veřejných prostranstvích, je strom v Gubbio světelnou kompozicí zasazenou do horského terénu, která vytváří iluzi gigantického vánočního stromu z perspektivy města i vzdálenějších míst. Díky skvělé viditelnosti a monumentálním rozměrům je každý rok magnetem pro turisty z celého světa.

Zdroj: unsplash.com

Tradiční štědrovečerní večeře v Itálii

Když se v prosinci na mnoha místech Itálie rodiny scházejí k vánoční večeři, jednou z nejzajímavějších a nejchutnějších tradic je Festa dei Sette Pesci — Svátek sedmi ryb, který patří k nejpůsobivějším a nejbarevnějším gastronomickým zvyklostem období Vánoc. Tento obřadní pokrm se servíruje na Štědrý večer a jeho středobodem jsou ryby a mořské plody, které spojují historické náboženské zvyky s oslavou rodiny a kvalitní italské kuchyně.

Kořeny tradice: La Vigilia
Svátek sedmi ryb je úzce spjat s italským označením La Vigilia di Natale — tedy “večer před Vánocemi”. V tradiční katolické praxi byla před významnými svátky, jako je právě Narození Páně, dodržována období půstu a abstinence. To znamenalo, že se až do noci před Štědrým dnem nekonzumovalo maso. Ve středověké a raně novověké Itálii, zejména v rybářských komunitách na jihu země, byl takový půst přirozeně nahrazen pokrmy z ryb a mořských plodů.

Proč právě sedm ryb?
Číslo sedm má v katolické tradici silný symbolický význam. Mytologie a náboženství připisují tomuto číslu různé významy: sedm svátostí církve, sedm dní stvoření, sedm ctností nebo sedm smrtelných hříchů. I když v moderní době nemají všechny rodiny přesně sedm chodů, tato symbolika přetrvává a sedmička je považována za šťastné a posvátné číslo.



Jak se slaví dnes
Festa dei Sette Pesci je především rodinná a společenská událost. Příprava jídel obvykle začíná už několik hodin předem a často se z ní stává celovečerní slavnost, při níž se schází rodiče, děti, prarodiče i přátelé. Tradiční menu může zahrnovat různé druhy ryb a mořských plodů — od klasického baccalà (solené tresky), přes chobotnici, kalamáry a slávky až po krevety či úhoře. Existují i rodinné nebo regionální recepty, které se předávají z generace na generaci a liší se podle dostupnosti surovin i místních zvyků. V Itálii samotné je tento zvyk spíše součástí La Vigilia di Natale — tedy štědrovečerní večeře ryb — zatímco pojmenování "Festa dei Sette Pesci" je dnes populárnější zejména v rámci italsko-amerických komunit, kde tradice silně přetrvala a rozrostla se do bohaté a slavnostní podoby.

Tradiční pokrmy a chutě
Výběr konkrétních pokrmů se může lišit rodinu od rodiny, ale mezi nejčastější patří:

• Baccalà (solená treska) - servírovaná na různé způsoby, od salátů po pečené filé.

• ​Kalamáry a chobotnice, často restované nebo v salátu

• Slávky a mušle v lehkých omáčkách

• Krevety a jiný korýši, které dodávají rozmanitost chuťovým kombinacím.

Večeře často končí sladkou tečkou, jako je panettone nebo tiramisu, a celá rodina se pak vydává na půlnoční mši.

Sváteční čas s chutí a tradicí
Festa dei Sette Pesci není jen o jídle — je to příležitost sdílet rodinné příběhy, setkat se s blízkými a pocítit spojení s italskými kořeny. Ať už v tradiční podobě v jihu Itálie, nebo v oslavené verzi mezi italskými komunitami po celém světě, tato slavnostní večeře zůstává jedním z nejsilnějších gastronomických symbolů vánočního období.

Zdroj: unsplash.com

Tradice, víra a kouzlo věčného města

Řím má během vánočního období zcela jedinečnou atmosféru. Věčné město, kde se prolínají tisícileté dějiny s každodenním životem, se v adventu zahalí do světel, tradic a klidnějšího tempa. Vánoce v Římě nejsou pouze o trzích a výzdobě, ale především o víře, rodině a hluboce zakořeněných zvycích, které dávají svátkům mimořádný význam.

Náměstí svatého Petra a papežské Vánoce
Centrem vánočního dění se stává Vatikán a náměstí svatého Petra. Každoročně zde stojí impozantní vánoční strom a monumentální betlém, které přitahují návštěvníky z celého světa. Vrcholem svátečního období je půlnoční mše ve svatopetrské bazilice, sloužená papežem, a tradiční požehnání Urbi et Orbi na Boží hod vánoční. Pro mnoho lidí je právě tato duchovní rovina tím, co dělá Vánoce v Římě nezapomenutelnými.

Betlémy jako římská tradice
Betlémy, italsky presepi, mají v Římě mimořádné postavení. Nacházejí se nejen v kostelech, ale také na náměstích, v obchodech a v soukromých domech. Zvláštní pozornost si zaslouží ulice Via della Conciliazione, kde se často konají výstavy betlémů z různých koutů Itálie i světa. Právě betlémy jsou v Římě důležitějším symbolem Vánoc než vánoční stromky.



Vánoční trhy a Piazza Navona
Nejznámější vánoční trh v Římě se tradičně koná na Piazza Navona. Barokní náměstí se fontánami Berniniho se v adventu proměňuje v živé a barevné místo plné stánků, světel a pouličních umělců. Trh je oblíbený především mezi rodinami s dětmi a nabízí dekorace, sladkosti i drobné dárky. Atmosféra je zde spíše hravá a lidová než okázalá, což k Římu dokonale patří.

Vánoční chutě římské kuchyně
Vánoční období je v Římě spojeno s tradiční kuchyní a rodinnými setkáními. Na štědrovečerním stole často nechybí rybí pokrmy, zatímco vánoční svátky patří těstovinám, masu a sladkostem. Typickými dezerty jsou panettone, pandoro nebo místní cukroví, které se podává s dezertním vínem. Jídlo je nedílnou součástí sváteční atmosféry a důvodem, proč Vánoce v Římě prožít všemi smysly.

Sváteční Řím mimo hlavní sezónu
Prosincový Řím nabízí klidnější ulice, příjemné teploty a menší nápor turistů než v letních měsících. Vánoční výzdoba, koncerty a slavnostní osvětlení dodávají památkám nový rozměr a umožňují město vnímat pomaleji a osobněji. Vánoce jsou ideálním obdobím pro ty, kteří chtějí Řím poznat z jiné perspektivy.

Zdroj: unsplash.com

Tradice, světla a sváteční atmosféra

Milán je známý jako město módy, designu a byznysu, v období adventu však ukazuje svou klidnější a romantičtější tvář. Vánoční trhy vnášejí do elegantních ulic vůni koření, sladkostí a svařeného vína a vytvářejí příjemný kontrast k moderní architektuře a rušnému městskému životu. Adventní Milán spojuje tradice severní Itálie s kosmopolitní atmosférou velkoměsta.

Trh u Castello Sforzesco – srdce milánských Vánoc
Nejznámější a největší vánoční trh v Miláně se rozkládá v okolí majestátního hradu Castello Sforzesco. Dřevěné stánky nabízejí tradiční řemeslné výrobky, vánoční dekorace, svíčky i drobné dárky. Nechybí typické italské pochoutky, regionální speciality ani sladkosti, které patří k adventnímu období. Kulisu tvoří osvětlený hrad a blízký park Sempione, kde se večer vytváří skutečně kouzelná atmosféra.

Obejr a staré adventní tradice
Jednou z nejstarších milánských vánočních tradic je trh Obej Obej, jehož historie sahá až do 16. století. Koná se každoročně na začátku prosince a je spojen se svátkem svatého Ambrože, patrona města. Trh nabízí starožitnosti, řemeslné výrobky, knihy i tradiční sladkosti a je oblíbený jak mezi místními obyvateli, tak mezi návštěvníky hledajícími autentický zážitek.



Vánoční chutě Milána
Adventní Milán je rájem pro milovníky gastronomie. Vánoční trhy a pekárny nabízejí slavný panettone, který má právě v Miláně svůj původ. Kromě něj lze ochutnat torrone, kandované ovoce, čokoládové speciality nebo horké nápoje, které zahřejí během chladných večerů. Pro Italy je období Vánoc především o setkávání, dobrém jídle a sdílení společných chvil.

Světla, výzdoba a vánoční Milán
Kromě trhů láká Milán i slavnostní výzdobou ulic a náměstí. Elegantní nákupní galerie Vittorio Emanuele II bývá každoročně ozdobena impozantním vánočním stromem, zatímco hlavní třídy září tisíci světel. Vánoční atmosféra se prolíná s kulturními akcemi, koncerty a výstavami, které dotvářejí jedinečný adventní zážitek.

Vánoční trhy jako důvod k zimní návštěvě
Návštěva Milána v adventním období nabízí jiný pohled na město, které je běžně spojováno s ruchem a elegancí. Vánoční trhy, světla a vůně tradičních dobrot vytvářejí příjemnou a přívětivou atmosféru, díky níž se Milán stává ideálním cílem pro zimní městský pobyt.

Zdroj: unsplash.com

Srdce benátské moci

Dóžecí palác (Palazzo Ducale) patří k nejvýznamnějším památkám Benátek a zároveň k nejsilnějším symbolům někdejší Benátské republiky. Monumentální stavba stojící na okraji náměstí svatého Marka po staletí představovala centrum politické, soudní i reprezentativní moci. Právě zde sídlil dóže – nejvyšší představitel republiky – a zde se rozhodovalo o osudu města, jeho obchodních cestách i diplomatických vztazích.

Architektura, která ohromuje
Palác na první pohled zaujme svou neobvyklou lehkostí. Spodní dvě patra tvoří arkády a jemně zdobená lodžie, zatímco masivní horní část působí, jako by se nad nimi vznášela. Tento kontrast je typickým znakem benátské gotiky a dodnes fascinuje architekty i návštěvníky z celého světa. Fasáda z růžového a bílého mramoru vytváří elegantní šachovnicový vzor, který se mění podle světla během dne.

Místo, kde se psaly dějiny
Dóžecí palác nebyl pouze rezidencí dóžete, ale především správním centrem republiky. Sídlila zde Velká rada, Senát i soudy, včetně obávané Rady deseti, která dohlížela na bezpečnost státu. Interiéry paláce jsou svědectvím moci i bohatství Benátek – obrovské sály zdobené zlacením, štukami a monumentálními obrazy měly návštěvníky ohromit a zároveň jim připomenout sílu republiky.



Umění pod křídly moci
Stěny paláce zdobí díla nejvýznamnějších benátských mistrů, jako byli Tintoretto, Veronese nebo Tizian. Největší pozornost přitahuje Velký sál rady, jeden z nejrozsáhlejších historických sálů v Evropě, kde se scházelo až několik stovek členů Velké rady. Dominantou prostoru je Tintorettův obraz „Ráj“, považovaný za jeden z největších olejomaleb na plátně na světě.

Most vzdechů a temnější stránka paláce
Součástí komplexu je i slavný Most vzdechů, který spojuje palác s bývalým vězením. Podle legendy zde odsouzenci naposledy vzdychli při pohledu na lagunu, než byli odvedeni do cel. Prohlídka vězeňských prostor a úzkých chodeb nabízí kontrast k přepychovým sálům a připomíná, že benátská spravedlnost byla neúprosná.

Dóžecí palác dnes
Dnes je Dóžecí palác jedním z nejnavštěvovanějších muzeí v Itálii. Prohlídka umožňuje nahlédnout do slavnostních sálů, soukromých komnat dóžete i do prostor, které byly běžně veřejnosti nepřístupné. Návštěva paláce není jen estetickým zážitkem, ale i cestou do doby, kdy Benátky patřily k nejmocnějším státům Evropy.

Zdroj: unsplash.com

Římská legenda na talíři

Špagety carbonara patří mezi nejslavnější italská jídla a zároveň mezi ta nejčastěji nepochopená. Jednoduché suroviny, výrazná chuť a přísná tradice z nich udělaly symbol římské kuchyně i jeden z nejdiskutovanějších receptů světa. Carbonara není jen těstovinový pokrm – je to kulinářský příběh o Římě, poválečné Itálii a síle jednoduchosti.

Původ názvu a první stopy v historii
Přesný původ carbonary není dodnes zcela jasný, což jí dodává téměř legendární status. Nejčastěji se zmiňuje spojení se slovem carbonaro – uhlíř. Podle jedné teorie šlo o jídlo připravované pro uhlíře v Apeninách: syté, kalorické a snadno připravitelné z trvanlivých surovin. Jiná, historicky pravděpodobnější verze spojuje vznik carbonary s obdobím po druhé světové válce. Do Říma se tehdy dostaly americké zásoby vajec a slaniny, které místní kuchaři zkombinovali s těstovinami a pecorinem. První písemné zmínky o carbonare se objevují až ve 40. a 50. letech 20. století, což naznačuje, že jde o relativně „mladé“ tradiční jídlo.



Římská čtyřka: suroviny, které se nemění
Pravá spaghetti alla carbonara se připravují pouze z několika základních surovin a jakákoli odchylka je v Itálii považována za svatokrádež. Základem jsou špagety, vejce (nejčastěji pouze žloutky), ovčí sýr Pecorino Romano, guanciale – sušený vepřový lalok – a čerstvě mletý černý pepř. Právě pepř dal podle některých výkladů jídlu jeho název, protože připomíná černý uhlíkový prach. V tradiční receptu nenajdeš smetanu, česnek ani cibuli. Krémová konzistence vzniká výhradně spojením vajec, sýra a horké vody z těstovin.

Alchymie jednoduchosti
Carbonara je ukázkou italského kuchařského mistrovství: z minima surovin vzniká maximální chuť. Klíčem je správná technika – vejce se nesmí srazit, omáčka nesmí být suchá a guanciale musí být křupavé, ale ne spálené. Výsledkem je hedvábná omáčka, která obaluje špagety, výrazná slanost pecorina a intenzivní chuť masa. Každé sousto je vyvážené, syté a zároveň elegantní.

Carbonara jako symbol Říma
Dnes jsou špagety carbonara jedním ze čtyř pilířů římské kuchyně spolu s amatricianou, cacio e pepe a gricií. V římských trattoriích jsou považovány za test kvality kuchyně – dobrá carbonara je známkou respektu k tradici.
Mimo Itálii se carbonara stala jedním z nejčastěji „upravovaných“ italských jídel, což vyvolává vášnivé debaty. Právě tyto spory však jen potvrzují, jak hluboce je carbonara zakořeněna v italské identitě.

Zdroj: unsplash.com

Tradiční cukroví plné historie

Italské Vánoce nejsou jen o panettone a pandoro. V mnoha regionech se na svátečních stolech objevuje starobylé vánoční cukroví, jehož recepty se dědí po generace. Tyto dezerty často vznikly v klášterech, chudších venkovských domácnostech nebo jako slavnostní pochoutky pro výjimečné dny v roce. Ricciarelli, mostaccioli, struffoli a cartellate patří mezi nejtypičtější vánoční sladkosti, které dokonale vystihují regionální rozmanitost Itálie.

Ricciarelli – mandlová elegance z Toskánska
Ricciarelli pocházejí ze Sieny a jsou považovány za jedno z nejjemnějších italských vánočních cukroví. Základem jsou mleté mandle, cukr a vaječné bílky, díky nimž mají sušenky měkký, téměř marcipánový vnitřek. Povrch je lehce popraskaný a obalený v moučkovém cukru, což jim dodává typický rustikální vzhled. Jejich chuť je jemná, elegantní a lehce citrusová – tradičně se ochucují pomerančovou nebo citronovou kůrou. Ricciarelli se často podávají po vánočním obědě spolu s dezertním vínem, například Vin Santo, a symbolizují vytříbenost toskánské cukrářské tradice.

Mostaccioli – kořeněná vánoční klasika jihu
Mostaccioli jsou typické především pro jižní Itálii, zejména Kampánii, Apulii a Basilicatu. Jde o tmavé, hutnější sušenky s výraznou kořeněnou chutí, které se připravují z mouky, kakaa, medu a aromatického koření, jako je skořice nebo hřebíček. Velmi často jsou polité vrstvou hořké čokolády. Jejich původ sahá až do antiky, kdy se podobné sladkosti připravovaly s vinným moštem. Dnes jsou mostaccioli neodmyslitelnou součástí vánoční atmosféry – mají sytou chuť, která evokuje chladné zimní večery, rodinná setkání a dlouhé stolování.

Struffoli – neapolská radost na talíři
Struffoli jsou jednou z nejveselejších a nejhravějších italských vánočních sladkostí. Pocházejí z Neapole a skládají se z drobných smažených kuliček těsta, které se následně obalují v teplém medu a zdobí barevnými cukrovými kuličkami nebo kandovaným ovocem. Na pohled připomínají malou jedlou mozaiku a často se aranžují do tvaru věnce nebo pyramidy. Struffoli symbolizují hojnost, radost a sdílení – jsou určené k tomu, aby se o ně rodina i hosté dělili přímo ze společné mísy.



Cartellate – sladká tradice z Apulie
Cartellate patří mezi nejstarší vánoční cukroví v Itálii a jsou typické pro region Apulie. Připravují se z velmi tenkého těsta, které se tvaruje do spirál nebo růžic, smaží se a poté se polévá vařeným vinným moštem, medem nebo fíkovým sirupem. Jejich křehká struktura a jemná sladkost připomínají chudší, ale o to poetičtější kuchyni jižní Itálie. Cartellate se tradičně připravují v rodinném kruhu několik dní před Vánoci a jejich výroba je často společenskou událostí sama o sobě.

Zdroj: unsplash.com

🎄🌟 Nejlepší vánoční trhy u jezera Garda

Zapomeňte chvíli na přeplněné Alpy. Lago di Garda se v zimě proměňuje v dokonalou vánoční destinaci, kde se střetává malebná italská krajina s vůní svařeného vína a řemeslnou tradicí. Je to ideální místo pro klienty, kteří hledají světla, atmosféru a skvělé jídlo bez chladného mrazu. Tradiční vánoční trhy najdete v městečkách po celém obvodu jezera. Každý má své unikátní kouzlo.

• Arco: Jeden z největších trhů v oblasti. Je proslulý svou nádhernou atmosférou a rozsáhlým doprovodným programem. Koná se přibližně od poloviny listopadu do 6. ledna.

• Garda: Nabízí jedinečné jezerní trhy, které se konají přímo na promenádě s výhledem na vodu. Termín je od konce listopadu do 6. ledna.

• Lazise: Zde najdete trh zasazený do malebného historického centra, ideální pro milovníky typických italských uliček. Probíhá od konce listopadu do 6. ledna.

• Malcesine: Trhy se konají v malebném přístavu a pyšní se kulisou hradu Scaligero, která dodává místu pohádkový nádech. Očekávejte je od začátku prosince do 6. ledna.

• Salò: Trhy jsou spojené s kluzištěm, což je ideální volba pro rodiny s dětmi. Konají se od konce listopadu do svátku Tří králů (Epifania, 6. ledna).

🏞️ Unikátní zážitky mimo hlavní města

Některé trhy nabízejí něco extra, co jinde nenajdete:

• Canale di Tenno: Ponořte se do atmosféry středověku. Trh se koná v autentické, kamenné středověké vesnici, kde řemeslníci prodávají své výrobky, a nechybí ani tradiční jídla.

• Castello di Avio: Prodejní trhy přímo v areálu majestátního hradu! Termíny jsou omezené, ale zážitek je nezapomenutelný.

• Verona (nedaleká): Pro ty, kteří se chtějí vrátit k německým kořenům vánočních trhů. Verona hostí slavné trhy na Piazza Bra (vedle Arény), které čerpají inspiraci z Norimberku.

🎁 Co vás čeká: Nakupování, jídlo a atmosféra

Gardské trhy nejsou jen o dárcích – jsou o italském požitku:

• Atmosféra: Jezero je v prosinci klidné a tiché, ale trhy jsou plné života. Světla, hudba a všudypřítomná vůně pečených kaštanů a svařeného vína (vin brulé) zaručí pravou vánoční náladu.

• Nákupy: Očekávejte kvalitní místní řemesla (dřevěné hračky, sklo, keramika) a regionální produkty (sýry, olivový olej, med a vína z regionu).

• Jídlo: Kromě tradičních vánočních sladkostí a svařáku si dopřejte místní speciality – je to Itálie, tady se na jídlo nezapomíná.

💡 Tip pro klienty

Zimní počasí u Gardského jezera je mírné a příjemné – ideální pro procházky podél břehu mezi návštěvami trhů. Klientům doporučte ubytování blízko jezera a ideálně i návštěvu nedalekého Sirmione nebo Desenzana. Přesné otevírací doby a konkrétní programy doporučujeme ověřit na lokálních turistických webech, nebo se obraťte na nás!

Modica a její ikonická čokoláda

Modica je půvabné městečko na jihovýchodě Sicílie, v provincii Ragusa — proslulé svými barokními uličkami, krásnou architekturou a především starobylou tradicí čokolády. A právě tato čokoláda — Modica — na světě vyniká jako ztělesnění historie, rukodělné zpracování a autentického chuťového zážitku.

Kořeny takřka k Aztékům
Příběh Modica čokolády má kořeny ve Španělsku — během španělské nadvlády nad Sicílií (v 16.–17. století) se sem dostala technika zpracování kakaa, kterou s sebou přivezli Španělé, jež se inspirovali u Aztéků. Toto kakao se tradičně opékalo a drtilo ručně na kameni nazývaném metate, a poté — bez následujícího conchingu, tedy bez hladkého „uhlazení“ čokoládové hmoty — se ke kakau přimíchával cukr a koření při nízké teplotě (kolem 40 °C). Díky tomu čokoláda nikdy nezměkne úplně, cukr se nerozpustí, a vzniká její charakteristická zrnitá, drobivá struktura.



Chuť, jakou nečekáte
Výsledná čokoláda má sytě tmavou barvu s nádechem hnědé, zřetelnou granulovanou strukturu a výraznou aroma praženého kakaa. Tradičně bývá ochucená skořicí nebo vanilkou, ale dnes existují i varianty s chilli, citrusovou kůrou, kávou, karobem, pistáciemi, někdy i s bílým pepřem, zázvorem nebo mátou — podle tvůrcovy odvahy a fantazie. Můžeš ji jíst jen tak jako tabulku, případně si ji rozmíchat v horké vodě či mléce — a ochutnat tak chuť, která si zachovává syrovost kakaa, cukru a koření, bez „nadbytečné“ hladkosti.

Odkaz, který přetrval staletí
Na rozdíl od mnoha jiných tradičních produktů se zpracování čokolády v Modice nikdy nestalo masovou průmyslovou výrobou — zůstalo ruční, autentické a poctivé. Díky tomu čokoláda zachovala svoji jedinečnost a chuťovou čistotu. Za to získala status chráněného zeměpisného označení (PGI / chráněné zeměpisné označení) jako garanci tradičního původu. Prvotní „rozšíření slávy“ přišlo na konci 20. století — zásluhou místních čokolatiérů (zejména rodiny za Antica Dolceria Bonajuto), kteří tradiční recept zachovali a rozšířili. Postupně se kolem výroby čokolády vybudoval živý sektor s desítkami výrobců a obchodů, a čokoláda se stala symbolem města.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Vánoční atmosféra u Vesuvu

Neapol patří během adventu k nejkrásnějším místům v Itálii. Historické uličky se rozzáří světýlky, z kaváren se line vůně sladkostí a na náměstích zní hudba. Atmosféra je živá, srdečná a přátelská, přesně taková, jakou si s temperamentem Neapole spojujeme.

Srdce Vánoc: ulice betlémů San Gregorio Armeno
K neapolským Vánocům neodmyslitelně patří tradiční betlémy. Řemeslníci zde tuto tradici rozvíjejí už po staletí a každý rok představují nové figurky – nejen klasické biblické postavy, ale i známé osobnosti současnosti. Procházka uličkou plnou malých dílen je skutečným zážitkem a výběr originálních ručně vyráběných dárků je zde téměř nekonečný.

Neodolatelné neapolské dobroty
Vánoční trhy v Neapoli jsou také oslavou chutí. Typické jsou sladkosti jako smažené struffoli s medem, křupavé sfogliatelle nebo vánoční pečivo roccocò. Na zahřátí si můžete dopřát horký punč nebo slavné limoncello. Ochutnávky na ulici a sdílená radost z jídla jsou součástí místního životního stylu.



Hudba, divadlo a radostné setkávání
Trhy nejsou jen o nákupech. Adventní měsíce v Neapoli doprovází pouliční představení, koncerty a různé kulturní akce. Město tak nabízí nejen krásnou předvánoční atmosféru, ale i pestré zážitky, které odrážejí bohaté dědictví Kampánie.

Vánoce v Neapoli – zážitek, který hřeje
Od historického centra až k pobřeží vám Neapol ukáže Vánoce v celé své živosti. Přestože je město plné energie, nechybí ani romantika – pohled na osvětlený přístav nebo západ slunce nad Vesuvem zůstane v paměti každému návštěvníkovi.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Kde se rodila velkolepost benátské republiky

Jen málokterá stavba na světě dokáže vyprávět tolik příběhů jako Dóžecí palác – Palazzo Ducale – v samotném srdci Benátek, hned vedle slavné baziliky sv. Marka. Byl sídlem dóžete, hlavy Benátské republiky, a současně místem, kde se rozhodovalo o osudu obchodu, diplomacie i námořní síly, díky níž se město po staletí řadilo mezi nejvlivnější mocnosti Evropy.

Klenot benátsko-gotické architektury
Na první pohled uchvátí čistá elegance paláce – světlé fasády zdobené jemnou kamennou krajkou a arkády s nádhernými lomenými oblouky dávají tušit jeho význam. Už ve 14. století byl palác považován za vrchol benátské architektury a dodnes představuje ukázku toho, jak město dokázalo skloubit praktické sídlo vlády s uměleckým skvostem, který oslňuje návštěvníky z celého světa. Dóžecí palác není jen obdivuhodná stavba – je to skutečné muzeum pod širým nebem.

Uvnitř moci: síň rady, soudní komory i tajné chodby
Návštěva paláce nabízí pohled do zákulisí politického života jedné z nejbohatších republik středověku:

• Síň Velké rady patří k největším trůnním prostorám v Evropě a stěny zdobí obrovská plátna mistrů jako Tintoretto či Veronese.

• Komnaty dóžete připomínají, že zde žil muž, který vládl, ale podléhal přísné kontrole státu.

• Soudní prostory a tajné kanceláře ukazují přísný systém benátské spravedlnosti.

A právě odtud vede jeden z nejslavnějších přechodů na světě.



Most vzdechů: symbol loučení i naděje
Uzounká chodba spojuje palác s věznicí. Tudy kráčeli odsouzení – a skrze malé okénko naposledy pohlédli na benátskou lagunu. Podle legendy tu vězni vydechli svůj poslední „vzdech svobody“ – a odtud pochází i název slavného Mostu vzdechů. Dnes je to romantické místo, ale jeho historie připomíná temnější stránku benátské moci.

Proč stojí za návštěvu
Dóžecí palác není muzeum, které jen ukazuje artefakty. Je to živý příběh republiky, která ovládla moře i obchodní cesty, vytvořila vlastní kulturu a dodnes nás fascinuje svou hrdostí a uměním spojit krásu s vládou.
Pro návštěvníky je to jedinečná příležitost vstoupit do světa, kde se rozhodovalo o dějinách a kde každý detail – od monumentálních maleb po zlatě zdobené stropy – vypráví o touze Benátek být výjimečné.

Zdroj: unsplash.com

Tajemné ohně staré tisíce let

„’Ndocciata“ je magická zimní slavnost ve městě Agnone v regionu Molise, která každoročně probouzí ulice a domy kmene do plamenů. Tradiční pochod obrovských ručně dělaných pochodní („’ndocce“) má kořeny zřejmě v pohanských rituálech ke zimnímu slunovratu — oheň měl symbolizovat světlo v nejtemnější době roku, příchod nového cyklu a očistu. Po přechodu na křesťanství tradice přetrvala — oheň tehdy sloužil i jako světlo na cestu sedlákům, kteří se pod noční oblohou ubírali do vesnice na půlnoční o půlnoci.



Jak slavnost vypadá dnes
Večer koncem prosince — typicky 13. nebo 24. prosince — se ulice Agnone promění v impozantní scénu. Na ramenech stovek účastníků ze všech pěti čtvrtí města („contrade“) zazáří desítky až stovky pochodní. Tyto „’ndocce“ jsou vyrobeny z bílého jedlového dřeva, často dosahují výšky tří až čtyř metrů, a někdy jsou složeny i z více věnců ohně. Nositeli torches jsou muži, kteří mají na sobě tradiční venkovské oděvy — pláště a jednoduché pracovní kroje — typické pro dávné sedláky. Pochod doprovází zvuk zvonů a někdy i hudby, což společně s plameny vytváří atmosféru, která se nedá plně popsat, jen prožít. Ulice se mění v „řeku ohně“. Vrchol slavnosti je rituální „Falò della Fratellanza“ — „Ohniště bratrství“ — kde jsou pochodně složeny a zapáleny do společného ohně; lidé kolem se často shromáždí, aby symbolicky opustili starý rok, odhodili staré negativní věci a přivítali to nové.

Co dělá ’Ndocciatu výjimečnou
’Ndocciata není jen folklorní představení: je to živý uchovatel pradávných tradic a víry v sílu ohně, světla a společenství. I když dnes do ulic přitahuje návštěvníky z celého světa, pro místní je to slavnost zakořeněná v kolektivní paměti a identitě. Díky tomu — i díky své vizuální a emocemi nabité atmosféře — byla tradice uznána jako kulturní dědictví: v roce 2011 získala titul Patrimonio d’Italia per la Tradizione. Historie sahající od starověkých Sannitů, přes venkovské rituality až po dnešní moderní slavnosti dělá z ’Ndocciaty jedinečnou ukázku toho, jak tradice dokáže přetrvat a proměnit se v čase.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Symbol Benátek spojující historii a každodenní život

Ponte di Rialto je nejstarším a zároveň nejznámějším mostem přes Canal Grande v Benátkách. Spojuje čtvrť San Marco s čtvrtí San Polo a už po staletí je jedním z hlavních spojovacích bodů města. Most, který dnes obdivujeme, představuje spojení architektonické odvahy, obchodního významu a benátské hrdosti. Pro místní je to přirozené centrum setkávání, pro návštěvníky jedno z nejoblíbenějších míst k objevování romantického města na laguně.

Od dřevěné konstrukce k ikonickému kamennému mostu
Historie mostu sahá až do 12. století, kdy byl na tomto místě postaven dřevěný most. Ten ale opakovaně podlehl požárům a zřícením, protože hordy kupců a zvědavých návštěvníků jej zatěžovaly víc, než zvládl unést. Na konci 16. století se Benátčané rozhodli pro radikální změnu – nahradit dřevo kamenem. Architekt Antonio da Ponte vytvořil návrh jediného kamenného oblouku, který byl tehdy považován za velmi odvážné řešení. Roku 1591 byl most dokončen a navždy změnil podobu města.

Most plný života a obchodu
Rialto vždy býval obchodním srdcem Benátek a tato tradice zůstává živá dodnes. Přímo na mostě jsou zabudovány malé obchůdky, které kdysi patřily šperkařům a obchodníkům s drahým zbožím. Dnešní stánky a butiky nabízejí především suvenýry a výrobky místních řemeslníků, ale původní atmosféra místa stále zůstává – úzký průchod mezi obchody se s každým krokem otevírá do pohledů na Canal Grande.



Nejkrásnější výhledy na Canal Grande
Most je výjimečný především výhledem. Můžete z něj sledovat gondoly míjející se mezi paláci, projíždějící vaporetto a běžný život Benátčanů, který se odehrává na vodě. Večerní atmosféra dodává místu ještě větší romantiku – zlaté světlo lamp se odráží na hladině kanálu a vytváří neopakovatelnou kulisu.

Rialto jako inspirace pro umění
Lokalita okolo mostu přitahovala po staletí malíře, fotografy a básníky. Ponte di Rialto se objevuje na známých obrazech italských mistrů a svou majestátností inspiroval i světové architekty, kteří se snažili napodobit jeho elegantní tvar. Pro mnoho návštěvníků je to místo, kde si Benátky opravdu „uvědomí“ – kde se jejich krása, historie i pověstná romantika spojí do jednoho okamžiku.

Zdroj: unsplash.com

Muzeum, které vypráví příběhy lidí

MAMB, celé jméno Museo delle Arti e dei Mestieri in Bicicletta, je jedním z nejzajímavějších a nejneobvyklejších muzeí v oblasti Marche. Najdeš ho ve městě Fabriano a zaměřuje se na svět řemesel a povolání, která se v první polovině 20. století vykonávala přímo na kole. Návštěvník tak nevstupuje jen do výstavy bicyklů, ale do malého živého světa lidí, kteří na dvou kolech každý den pracovali a vydělávali si na živobytí.

Kola, která sloužila jako nástroje práce
Vystavená kola nejsou luxusními sportovními modely ani sbírkou designových kousků. Jde o pracovní bicykly a tricykly, které kdysi sloužily jako malé mobilní dílny, obchody nebo dopravní vozidla. Najdeš zde kola pekařů, zmrzlinářů, kominíků, poštovních doručovatelů, ševců či řemeslníků všeho druhu. Každý exponát má svou historii, často velmi osobní, a ukazuje, jak zásadní roli hrála kola v každodenním životě mezi 20. a 60. lety minulého století. Mnohé stroje jsou stále plně funkční, což jen zvyšuje autenticitu celé expozice.

Atmosféra starých řemesel
Muzeum sídlí v historické budově bývalého konventu San Francesco Vecchio, což výstavě dodává jedinečnou atmosféru. Při prohlídce má člověk pocit, jako by se vrátil v čase – místnosti jsou plné autentických nástrojů, cedulí, dekorací a drobností, které dokreslují každé řemeslo. Díky tomu nepůsobí výstava staticky, ale jako malý živý svět plný každodenních příběhů a řemeslného umění.



Vzdělávání a zážitky pro malé i velké
MAMB se aktivně věnuje edukaci, a proto nabízí programy pro školy i rodiny. Děti se při nich dozvídají nejen o historii bicyklů, ale také o tom, jaké to bylo vykonávat povolání před desítkami let, kdy auto nebylo samozřejmostí a kolo představovalo hlavní dopravní prostředek. Prohlídky jsou navíc dostupné i s průvodcem v několika světových jazycích, což usnadňuje návštěvu zahraničním turistům.

Praktické informace pro návštěvu
Muzeum se nachází v centru Fabriana na adrese Via della Ceramica 37. Otevřeno bývá během týdne i o víkendech, obvykle v dopoledních a odpoledních blocích. Návštěvu je možné si rezervovat předem, což se doporučuje zejména v období školních výletů a turistické sezóny. Muzeum je přátelské vůči domácím mazlíčkům, kteří mohou dovnitř na vodítku, a díky své příjemné velikosti je ideální zastávkou během objevování města i okolí. Fabriano samotné je navíc známé tradicí výroby papíru, takže návštěvu MAMB lze dobře spojit i s dalšími místními atrakcemi.

Zdroj: unsplash.com, italia.it

Sladkost, která vznikla ve městě zamilovaných

Pandoro, doslova „zlatý chléb“, pochází z Verony a patří k nejvýznamnějším vánočním symbolům Itálie. Jeho historie sahá až do renesanční doby, kdy se městu říkalo „město jemného pečiva“. Právě zde vznikla tradice vytvářet nadýchané, máslové dezerty, které byly určeny pro vznešené rodiny a sváteční příležitosti. Postupem času se pandoro stalo neodmyslitelnou součástí italských Vánoc a dnes jej najdete téměř v každé domácnosti.

Co je pandoro a jak chutná
Pandoro je vysoký, osmihrotý koláč připomínající hvězdu nebo zasněženou horu. Je vyrobený z bohatého kynutého těsta, které kombinuje máslo, cukr, vejce a jemnou vanilku. Na rozdíl od svého příbuzného panettone neobsahuje žádné rozinky ani kandované ovoce, takže je ideální pro milovníky čisté, jemné chuti. Typickým znakem je závěrečná vrstva moučkového cukru, která dezertu dodává vzhled zimně zasněženého vrcholku.

Veronská tradice a umění pečení
Pečení pandora je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a zkušenosti. Těsto se připravuje v několika fázích a musí několikrát kynout, aby získalo svou charakteristickou nadýchanost. Tradiční pekárny v okolí Verony si dodnes zakládají na ručním postupu, který respektuje staré receptury. Každý krok má svůj význam – od pomalého hnětení až po pečení ve speciálních formách, které vytvářejí ikonický tvar hvězdy.

Pandoro na italských stolech
Pandoro se servíruje na konci svátečních jídel, často společně s čokoládou, vanilkovým krémem nebo mascarpone. Každá rodina má své oblíbené způsoby podávání – někdo jej jemně opeče na pánvi, jiný jej podává s horkou čokoládovou polevou. Na vánočních trzích je pandoro jedním z nejprodávanějších dárků a bývá krásně baleno do ozdobných krabic, které jej činí ideálním suvenýrem zimní Itálie.

Sladká hvězda, která spojuje celou Itálii
Ačkoli pandoro pochází z Verony, dnes patří k celonárodním symbolům radosti a štědrosti. Jeho jemná chuť, vůně másla a vanilky a charakteristický tvar z něj dělají dezert, který dokáže vyvolat vánoční atmosféru během jediné chvíle. Pro cestovatele představuje možnost ochutnat tradici, která je hluboce zakořeněná v italské kultuře a přetrvává po generace.

Zdroj: unsplash.com, italia.it

Sladkost s historií starší než Itálie samotná

Torrone patří mezi nejstarší vánoční dobroty Apeninského poloostrova. Jeho kořeny sahají až do středověku a možná ještě dál — existují teorie, že byl inspirován arabskými sladkostmi přivezenými na Sicílii. V Itálii se však stal natolik populárním, že v každém regionu získal vlastní podobu, chuť i příběh. Torrone je symbolem sváteční štědrosti, tradičních trhů a rodinných stolů, kde jeho vůně medu a vanilky patří do zimní atmosféry stejně jako světýlka na stromku.

Co vlastně torrone je?
Torrone je sladká pochoutka připravená z medu, cukru a vaječných bílků, do kterých se přidávají pražené oříšky. V Itálii jde nejčastěji o mandle, pistácie nebo lískové oříšky, ale existují i moderní varianty bez ořechů či s čokoládovou polevou. Výsledkem je hmota, která se nechá ztuhnout do podoby nugátu – buď měkkého, jemného a vláčného, nebo naopak tvrdého, křupavého a výrazně aromatického. Torrone je typickou součástí zimního období a bývá spojován hlavně s Vánoci, ale v mnoha městech se podává i během místních slavností.



Měkký nebo tvrdý? Regiony určují styl
Každá část Itálie si torrone přizpůsobila po svém. Na severu, zejména v Piemontu a Lombardii, převládají varianty měkké a jemné, často s vanilkovou nebo citronovou vůní. Na jihu, především v Kampánii, Kalábrii a na Sicílii, je typický torrone tvrdší, křupavější a někdy i obalený v čokoládě. Právě regionální rozmanitost dělá z této sladkosti něco víc než jen dezert – je to malá ochutnávka kulturních rozdílů, které spojují celou Itálii.

Torrone na italských trzích a zimních slavnostech
Největší popularitu získává torrone během prosince, kdy se objevuje na vánočních trzích a pouličních slavnostech. Každé město má své speciality a obchodníci lákají kolemjdoucí vůní medu, karamelu a pražených mandlí. Návštěvníci si mohou vybrat mezi klasickými kostkami, měkkými plátky nebo modernějšími verzemi s čokoládou či sušeným ovocem. Některé rodiny si torrone připravují i doma, aby si zachovaly tradici předávání receptů z generace na generaci.

Sladkost, která spojuje zimní Itálii
Torrone není jen cukrovinka – je to připomínka italské rodinné atmosféry, sváteční pohody a radosti z drobných tradic. Ať už si ho dáte v podobě měkkého vanilkového řezu nebo křupavého oříškového bloku, vždy přináší kousek pravé Itálie. Pro návštěvníky představuje ideální suvenýr, protože se dobře přenáší, dlouho vydrží a nabízí tu nejlahodnější podobu zimy, jakou může Itálie nabídnout.

Zdroj: unsplash.com

Klenoty, které existují jen pár měsíců v roce

Dolomity jsou nádherné v každém ročním období, ale v zimě v nich vzniká něco opravdu výjimečného – přírodní ledové jeskyně. Tyto útvary se tvoří pouze během chladných měsíců, kdy se sníh, vítr a teplotní rozdíly spojí v jedinečnou podívanou. Jeskyně působí jako krystalické tunely, jejichž stěny odrážejí světlo do modravých odstínů. Patří mezi nejfotogeničtější zimní fenomény celé Itálie.

Tre Cime: místo, kde se příroda mění v ledovou architekturu
Nejslavnější zimní ledové jeskyně se objevují v oblasti Tre Cime di Lavaredo. Zdejší podmínky umožňují vznik ledových komor a tunelů, které se každým rokem mírně mění, a tak žádná zimu nevypadá úplně stejně. Jedním z nejznámějších míst je jeskyně nedaleko Lago di Landro, která se objevuje tehdy, když sněhové masy vytvoří pevnou klenbu a led uvnitř vykouzlí hladké, lesklé stěny. Mnoho cestovatelů sem míří brzy ráno, kdy je jeskyně zalitá jemným světlem.



Cortina d'Ampezzo a okolní údolí
Také Cortina d’Ampezzo je obklopena oblastmi, kde se ledové útvary tvoří každou zimu. Cesty k nim začínají většinou v údolích, odkud vede nenáročná pěší trasa k přírodním sněhovým tunelům. Zimní krajina kolem Cortiny patří k nejklidnějším v celých Dolomitech, a proto je výlet za těmito jeskyněmi nejen vizuálním zážitkem, ale i chvílí opravdového ticha a klidu.

Bezpečnost a doporučení pro návštěvníky
Ledové jeskyně vznikají přirozeným procesem, a jejich stav je tedy každý rok jiný. Přístupnost závisí na tom, zda je konstrukce zpevněná, stabilní a bezpečná. Místní informační centra a horské služby pravidelně zveřejňují aktuální podmínky a doporučují, kam se lze vydat. Návštěva jeskyní je nejlepší v období od ledna do března, kdy jsou teploty nejnižší a struktury nejpevnější. Ideální je vyrazit s průvodcem nebo zkušeným znalcem terénu.

Zážitek, který jinde v Itálii nenajdete
Ledové jeskyně Dolomit nejsou klasickou turistickou atrakcí, ale unikátním přírodním jevem, který se objevuje jen na několik týdnů či měsíců v roce. Díky tomu mají nezaměnitelnou atmosféru – člověk má pocit, že vstupuje do jiného světa, kde se spojila síla hor a křehká krása ledu. Pro milovníky zimy, fotografie i přírody je to jeden z nejpůsobivějších zážitků, jaké může Itálie nabídnout.

Zdroj: unsplash.com

Kde se rodí zimní kouzlo Passo Tonale

Passo Tonale, horské sedlo mezi Lombardií a Trentinem, patří k nejspolehlivějším zimním destinacím celé Itálie. Nad ním se majestátně zvedá ledovec Presena, který dodává oblasti nejen nádhernou scenérii, ale také výjimečné sněhové podmínky. Díky své nadmořské výšce přesahující 3 000 metrů patří mezi nejdostupnější alpinské ledovce v Evropě, které lze zdolat lanovkou.

Historie a význam ledovce Presena
Ledovec Presena má za sebou dlouhou historii, která byla formována přírodou i lidmi. Oblast byla významným strategickým místem již během první světové války, kdy zde vedly tzv. „Ledové fronty“. Dnes má Presena jinou úlohu – je symbolem horského turismu a zároveň připomínkou důležitosti ochrany životního prostředí. V posledních letech je známý i díky inovativnímu projektu zakrývání části ledovce speciálními plachtami, které jej chrání před táním během horkých letních měsíců.

Lanovkou až k vrcholu
Jedním z největších lákadel Passo Tonale je možnost pohodlného výjezdu panoramatickými kabinkami až na okraj ledovce. Moderní lanovka vás vyveze vysoko do míst, odkud se otevírají jedny z nejúchvatnějších výhledů na Alpy. Nahoře čeká nejen dechberoucí scenérie, ale také možnost prozkoumat horské trasy, vyfotit se u ikonických vyhlídek či se najíst v místních horských chatách.

Celoroční destinace pro lyžaře i výletníky
Ledovec Presena láká návštěvníky během celé zimy díky stabilním sněhovým podmínkám. Oblast je ideální pro lyžaře všech úrovní – od začátečníků až po milovníky strmých sjezdů. V létě se mění v oblíbenou trasu pro vysokohorské túry, a nabízí tak úplně jiný, klidnější zážitek než zimní ruch. Horské prostředí je zde jedinečné a patří mezi nejčistší a nejméně světelně znečištěné oblasti v Itálii.

Proč se sem vydat
Passo Tonale a ledovec Presena představují dokonalé spojení dostupnosti, přírodní krásy a vysokohorské atmosféry. Je to místo, kde si návštěvníci mohou vychutnat skutečné ticho hor, čistý vzduch a nezapomenutelné výhledy. Kombinace moderních lanovek a zachovalé alpské krajiny činí z Preseny jednu z nejfotogeničtějších destinací severní Itálie.

Zdroj: Inverno Ghiacciaio 3000 panorama vette Icaro HW4A1454; Inverno Ghiacciaio cabinovia Icaro HW4A7713

Příběh, který začal u traktorů

Dnes je Lamborghini symbolem extrémního výkonu a strhujícího designu, ale jeho historie začínala zcela jinak. Zakladatel společnosti, Ferruccio Lamborghini, pocházel z rodiny rolníků v oblasti Emilia-Romagna a po válce se proslavil jako úspěšný výrobce traktorů. Jeho podnik rychle rostl a Ferruccio si mohl dovolit luxusní vozy, které miloval – včetně Ferrari. Když se však opakovaně setkával s technickými problémy a nesouhlasil s přístupem Enza Ferrariho, rozhodl se vytvořit vlastní automobilku, která dokáže Ferrari překonat. V roce 1963 vzniklo Automobili Lamborghini, a s ním i sen, který změnil dějiny automobilového průmyslu.

První legendy: od 350 GT po revoluční Miuru
Lamborghini se od počátku profilovalo jako značka, která nesází jen na výkon, ale i na eleganci a inovaci. Prvním modelem byl 350 GT, elegantní grand tourer, který zaujal odborníky i veřejnost svou vyvážeností a čistými liniemi. Skutečná revoluce však přišla v roce 1966 s modelem Miura. Tento nízký, dramaticky tvarovaný vůz se stal prvním „supercarem“ v moderním smyslu slova. Jeho motor uložený napříč uprostřed vozu a nezaměnitelný design vytvořily ikonický obraz, který dodnes inspiruje automobilový svět.



Éra agresivního stylu: Countach a fenomén osmdesátých let
Když se v roce 1974 objevil Countach, automobilový svět zažil další šok. Ostré hrany, nízké proporce a scissor doors, tedy ikonické dveře otevírané vzhůru, vytvořily obraz, který dodnes definuje DNA značky Lamborghini. Countach nebyl jen autem – byl symbolem doby, plakátovým snem, který se ocitl na zdech miliónů fanoušků. Pro mnohé je právě tento model ztělesněním Lamborghini: odvážný, extravagantní a bez kompromisů.

Moderní mistrovství: Aventador, Huracán a technologie současnosti
Současné Lamborghini spojuje tradiční italský rukopis s nejmodernější technologií. Modely jako Aventador a Huracán představují dokonalou kombinaci precizního řemesla a extrémního výkonu. Typický je i zvuk jejich motorů – nezaměnitelný, syrový a emocionální. Lamborghini zároveň pracuje s nejnovějšími materiály, jako je karbon, a přináší plug-in hybridní technologie, které značce dovolují posunout se do nové éry bez ztráty její divoké povahy.

Lamborghini jako italský kulturní fenomén
Lamborghini není jen automobilka – je to kulturní symbol Itálie. Ze sídla v Sant’Agata Bolognese se stala destinace, kterou navštěvují milovníci aut z celého světa. Prohlídka muzea a výrobní linky nabízí fascinující pohled do světa, kde se ruční práce snoubí s nejmodernější technologií. Značka zároveň symbolizuje to nejlepší, co Itálie nabízí: odvahu, styl, kreativitu a řemeslnou preciznost. Lamborghini je tak nejen stroj na rychlost, ale také ambasadorem italského designu a vášně.

Zdroj: unsplash.com

Legenda, která se zrodila v Miláně

Panettone je jedním z nejznámějších vánočních symbolů Itálie a jeho vůně se line italskými domovy už po staletí. Jeho původ sahá do renesančního Milána a provází ho hned několik legend. Nejznámější z nich vypráví o kuchaři jménem Toni, který v předvečer Vánoc zachránil slavnostní hostinu tím, že z nouze upekl vysoký chléb s rozinkami a kandovaným ovocem. „Pan di Toni“ si získal obdiv hostů i samotného šlechtice a stal se inspirací pro dnešní panettone. Přestože pravdivost příběhu není jistá, jedno je nepochybné: Milán se stal kolébkou tohoto ikonického vánočního sladkého pečiva.

Jak vypadá tradiční panettone
Klasické panettone je vysoký, nadýchaný a mírně klenutý bochník z kynutého těsta, které se připravuje několikanásobným kvašením, často dlouhým i více než 36 hodin. Díky tomu je pečivo neobyčejně lehké, vzdušné a vláčné. Do těsta se tradičně přidávají rozinky, kandované pomerančové a citronové kůry, což mu dodává jemnou chuť i typickou vůni. Jeho příprava je považována za skutečné řemeslo, a proto nejlepší panettone pochází z pekáren a cukrárenských dílen, kde se předává z generace na generaci.

Panettone jako vánoční tradice v celé Itálii
Ačkoli panettone vzniklo v Miláně, dnes je neoddělitelnou součástí Vánoc v celé Itálii. S rodinou se podává po štědrovečerní večeři i během novoročních oslav, často společně se sladkým šumivým vínem spumante. Mnohá města pořádají soutěže o nejlepší panettone roku a regionální cukráři si zakládají na vlastních variacích. Některé oblasti upřednostňují více kandovaného ovoce, jiné jemnější, krémovější těsto. Ať už se však podává jakkoli, panettone je symbolem rodinného setkávání a sdílení.

Moderní variace a kreativní chutě
Současná italská gastronomie nabízí také mnoho moderních interpretací. Kromě tradiční verze najdete čokoládové panettone, varianty s pistáciovým krémem, s hruškami, limoncellovým krémem nebo kombinacemi exotického ovoce. Luxusní cukráři pak přidávají dokonce i lanýže nebo speciální čokolády z malých manufaktur. V posledních letech se rozšířily i malé „panettoncini“, ideální jako dárek nebo suvenýr z cest.

Proč panettone fascinuje turisty
Panettone přitahuje návštěvníky nejen svou chutí, ale také jako kulturní symbol. V období adventu zaplňují italské obchody nádherně zdobené krabice, které jsou samy o sobě malým uměleckým dílem. Turisté si je často odvážejí domů jako tradiční italskou pochoutku, která jim připomíná atmosféru vánoční Itálie. Ochutnat panettone přímo v Miláně nebo některém z regionálních měst je pak pro mnohé opravdovým gastronomickým zážitkem.

Zdroj: unsplash.com

Kouzlo Vánoc

V období Vánoc se historické centrum Aosty, hlavního města Valle d’Aosta, proměňuje v pohádkové horské vesničky. Od 22. listopadu do 6. ledna se na náměstích Roncas, Caveri a Giovanni XXIII – známém také jako Katedrální náměstí – rozkládá Marché Vert Noël, jeden z nejkrásnějších vánočních trhů v alpském regionu.

Atmosféra a výzdoba
Trhy jsou laděné v horském stylu – dřevěné chaloupky, jemné osvětlení, vánoční dekorace a celkově rustikální prostředí připomíná malou zimní vesnici přímo uprostřed města. Velký vánoční strom, pouliční lampy a projekce dodávají celému prostoru festivalový a přívětivý ráz – je to zážitek nejen pro milovníky vánočního kouzla, ale také pro ty, kdo ocení estetiku a tradici.

Co lze na trzích najít
Chaloupky trhů nabízejí bohatý výběr místních řemeslných výrobků. Mezi stánky najdete vonné svíčky, ručně vyráběná mýdla, keramiku, dřevěné dekorace, oblečení z plsti či vlny, krajky, doplňky z konopí, a přirozeně i vánoční ozdoby. Kromě toho trhy lákají i milovníky dobrot – ochutnat můžete regionální speciality, vína, sladkosti a typické potraviny Valle d’Aosty.



Kulturní program a doprovodné aktivity
Trh není jen o prohlížení a nakupování. Program zahrnuje živé ukázky tradičních řemesel – například dřevořezba, kde mistři zpracovávají dřevo do jemných objektů. Děti mají možnost zapojit se do workshopů, kde mohou vytvářet vlastní ozdoby nebo dekorace. Trasa trhů zároveň vede přes části města, které odhalují bohaté historické dědictví Aosty – návštěvníci tak projdou relicty římské a středověké minulosti, včetně Cryptoportica nebo Archeologického muzea.

Praktické informace
Trhy probíhají každoročně od 22. listopadu až do 6. ledna, což umožňuje návštěvníkům vychutnat si sváteční atmosféru během celých Vánoc i začátku nového roku. Otevírací doba je každý den od 10 do 20 hodin, přičemž o svátcích 25. prosince a 1. ledna začíná provoz až v 15 hodin. Návštěvníci nemusí řešit žádné vstupné, protože přístup na trhy je zcela zdarma, což je příjemným bonusem pro rodiny i jednotlivce, kteří si chtějí atmosféru vánoční Aosty vychutnat bez omezení.

Význam a ocenění
V roce 2025 byl Marché Vert Noël oceněn titulem „Excellen European Christmas Market" asociací EECMA, která hodnotí nejlepší vánoční trhy v Evropě. Toto ocenění potvrzuje vysokou kvalitu trhu – porota vyzdvihla nejen krásný design, ale i tradici, pohostinnost, udržitelnost a kulturní rozmanitost.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Galileo Galilei a první myšlenka měření teploty

Když se dnes podíváme na jakýkoli teploměr, můžeme jen těžko uvěřit, že jeho kořeny sahají do renesanční Itálie. Právě zde, na přelomu 16. a 17. století, vznikl jeden z nejdůležitějších vědeckých nástrojů vůbec. Jeho počátky jsou spojeny se jménem Galilea Galileiho, florentského rodáka a jednoho z největších myslitelů své doby. Galileo kolem roku 1593 vytvořil přístroj známý jako thermoskop. Ten sice neměl stupnici ani přesné číselné hodnoty, ale dokázal ukázat rozdíl mezi teplým a studeným vzduchem. Pro vědu to byl obrovský krok – poprvé bylo možné sledovat změny teploty nezávisle na lidském pocitu.

Santorio Santorio a zrod skutečného teploměru
Itálie však zůstala kolébkou i dalšího pokroku. Lékař Santorio Santorio, působící v Benátkách a Padově, byl fascinován možností měřit tělesné funkce. Kolem roku 1612 upravil Galileův thermoskop a jako první přidal stupnici, čímž položil základy kapalinového teploměru. Jeho přístroj byl sice stále citlivý na změny tlaku, ale už umožňoval porovnávat teploty mezi sebou – a v medicíně představoval revoluci. Santorio je tak považován za otce moderního zdravotnického měření teploty.



Ferdinando II. Medici a uzavřený kapalinový teploměr
Další důležitý krok se odehrál opět v Itálii, tentokrát na florentském dvoře. Velkovévoda Ferdinando II. Medici podporoval vědeckou práci slavné skupiny Accademia del Cimento. Právě zde vznikl první uzavřený kapalinový teploměr, který už nebyl ovlivňován okolním tlakem. Používal alkohol a měl pevně danou stupnici, což umožnilo přesnější a opakovatelné měření. Mediciho teploměry se rozšířily po celé Evropě a staly se standardem pro fyzikální experimenty.

Itálie jako kolébka přesného měření
Vynález teploměru je krásným příkladem toho, jak italská renesance dokázala přetavit zvědavost, um a technickou dovednost v nástroj, který zásadně proměnil vědu, medicínu i každodenní život. Od Galileova jednoduchého thermoskopu po florentské kapalinové přístroje uběhlo jen několik desetiletí, ale výsledkem byla technologie, kterou používáme dodnes ve velmi podobné podobě.

Zdroj: unsplash.com

Architektonická harmonie mezi středověkem a barokem

Na mírném svahu nad břehy řeky Dora Baltea v údolí Aosta Valley, v obci Aymavilles, stojí impozantní sídlo – Castello di Aymavilles. Tato stavba spojuje goticko-renesanční původ s bohatým barokním a rokokovým přestavbami, čímž vytváří fascinující architektonickou mozaiku a nabízí návštěvníkům nejen pohledy do minulosti, ale i krásné výhledy do krajiny.

Historie a architektura
Základy hradu sahají do 13. století, původně sloužily jako obranná pevnost. Od 14. století patřil významnému šlechtickému rodu Challant, který v 15. a 18. století provedl zásadní stavební úpravy – čtyři mohutné nárožní věže byly přistavěny ve 14. století a v 18. století vznikly reprezentační loggie s bohatou štukovou výzdobou. Díky tomu hrad postupně ztratil svůj původní obranný charakter a proměnil se v elegantní rezidenci, která v sobě spojuje středověkou robustnost i pozdně barokní noblesu.

Vnitřní prohlídková trasa
Dnes Castello di Aymavilles nabízí návštěvníkům čtyři úrovně výstavních prostor, které mapují život hradu a jeho obyvatel. První patro je věnováno rodinám, které zde sídlily; druhé se zaměřuje na sběratelství 19. století; třetí vystavuje denní život v sídle a sbírky akademie Sant’Anselmo; čtvrté pak předvádí architektonické proměny stavby s modely a multimediálními rekonstrukcemi. Na stropě jedné kaple je navíc zachováno krásné dřevěné řezbářské dílo z 15. století. Procházka interiérem tak nabízí pohled na proměny stylů, dekorací i funkce hradu.

Okolní zahrady, víno a lokální tradice
Hrad je obklopen rozlehlým terasovitým parkem, který vznikl po zbourání původních obranných zdí. Zahrada nabízí nejen klidné procházky, ale i výhledy na vinice rozkládající se v okolí – oblast má díky alpskému podnebí ideální podmínky pro pěstování révy. Zdejší vína, především varietu Torrette, jsou typickým produktem údolí a spolu s místní gastronomií (např. podzimní kaštanová polévka) vytvářejí autentický krajinný a kulinářský zážitek. Doporučujeme zastavit se v nedaleké vinařské družině Cave des Onze Communes, kde lze vína ochutnat nebo zakoupit – ideální pro zakončení prohlídky.

Proč stojí za návštěvu?
Castello di Aymavilles nabízí kombinaci několika lákadel: historickou architekturu z různých období, výhledy na alpské údolí, vinařskou tradici a klidné prostředí mimo hlavní turistické trasy. Díky tomu je ideální zastávkou pro ty, kdo chtějí poznat autentickou stránku údolí Aosta, kombinovat kulturu s přírodou a vyhnout se davům.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Historie Renza Rossa a vznik značky Diesel

Italská značka Diesel se stala symbolem odvážné, nekonvenční módy, která kombinuje kreativitu s pohodlím a moderním stylem. Založena byla v roce 1978 v Itálii, kdy Renzo Rosso začal vytvářet džíny a oblečení, které se lišilo od tehdejších klasických střihů a konvencí. Od samého začátku bylo cílem značky nabídnout módu, která nejen vypadá dobře, ale také vyjadřuje osobnost a individualitu každého nositele.

Od džínsů k celosvětové značce
Původně se Diesel specializoval na džíny s originálním vzhledem, které měly netradiční střihy, propracované detaily a výrazné prošití. Díky tomu si značka rychle získala popularitu nejen v Itálii, ale i v Evropě a později i v Americe. Postupně se portfolio Diesel rozšířilo o oblečení pro volný čas, obuv, doplňky a parfémovou řadu, přičemž vždy zachovává jasnou filozofii rebelského, mladistvého stylu.



Značka a kreativní marketing
Diesel je známý nejen svým oblečením, ale i odvážnými reklamními kampaněmi, které často provokují a vyzývají ke kreativitě a sebevyjádření. Slavným se stal například projekt "For Successful Living", který kombinoval módu s uměleckým vyjádřením a provokativním humorem. Tento přístup posílil image značky jako kulturního fenoménu, který spojuje módu, umění a životní styl.

Diesel a udržitelnost
V posledních letech Diesel aktivně pracuje na udržitelnosti a inovacích v materiálech, včetně ekologických tkanin a procesů šetrných k životnímu prostředí. Značka tak ukazuje, že rebelský a nekonvenční styl může jít ruku v ruce s odpovědným přístupem k výrobě a životnímu prostředí.

Diesel dnes
Dnes je Diesel globální značkou, přítomnou na všech kontinentech. Přesto si zachovává své italské kořeny, které se odrážejí v kvalitě materiálů, inovativním designu a smyslu pro detail. Diesel zůstává symbolem odvahy, originality a sebevědomí, inspiruje mladé lidi po celém světě a stále nastavuje trendy v oblasti moderní módy.

Zdroj: unsplash.com

Campari a jeho červená ikona

Itálie je známá nejen svým jídlem a auty, ale i tradičními apertitivy, které si získaly srdce milovníků nápojů po celém světě. Mezi nejznámější italské značky patří Campari a Martini, které se staly symbolem elegance, chuti a italského životního stylu.

Campari – hořkosladká legenda
Campari byl vytvořen v roce 1860 v Miláně Gasparem Camparim. Tento hořkosladký aperitiv s jasně červenou barvou je základem slavného drinku Negroni, ale hodí se i jen s perlivou vodou nebo sodou. Campari se stal symbolem italského aperitiva, tedy nápoje podávaného před jídlem, který má stimulovat chuť k jídlu a zároveň nabudit společenskou náladu.

Martini – elegance v každé kapce
Značka Martini vznikla v roce 1863 v Turíně, kdy Alessandro Martini spolu s partnery začal vyrábět vermut – aromatizované víno, ochucené bylinkami a kořením. Martini se proslavilo jako základ pro slavné koktejly, například Martini Dry nebo Negroni Bianco, a díky svému stylovému designu lahví se stalo symbolem italského luxusu a vkusu.

Italský aperitivo jako životní styl
Campari a Martini nejsou jen nápoje – jsou součástí italské kultury. V Itálii je běžné setkávat se s přáteli u aperitiva po práci, vychutnat si drink a lehké občerstvení, a užít si pomalou, společenskou atmosféru, kterou Italové nazývají aperitivo.

Zdroj: unsplash.com

Jak se Maserati stalo symbolem luxusu

Italská automobilová značka Maserati je synonymem pro eleganci, výkon a styl, který si okamžitě spojujeme s Itálií. Historie této slavné značky začíná v roce 1914, kdy pět bratrů Maserati – Alfieri, Bindo, Carlo, Ettore a Ernesto – založilo v Bologni dílnu Officine Alfieri Maserati. Jejich cílem bylo vyrábět závodní vozy, které by obstály na evropských závodních tratích.

Symbolika trojzubce
Jedním z nejikoničtějších prvků Maserati je logo trojzubce, které navrhl Mario Maserati, umělecký bratr ze slavné pětice. Inspiroval se sochou Neptuna na náměstí Piazza Maggiore v Bologni, což symbolizuje sílu a spojení s mořem – stejně jako Maserati spojuje sílu motoru a umělecký design.

Přesun do Modeny a mezinárodní úspěch
V roce 1937 byla společnost prodána rodině Orsi, která ji přestěhovala do Modeny, kde sídlí dodnes. Maserati se rychle prosadilo nejen na závodních tratích, ale i mezi milovníky luxusních sportovních automobilů. Každý vůz kombinuje vysoký výkon, precizní italský design a nezaměnitelný zvuk motoru.

Maserati dnes
Dnes je Maserati symbolem italského životního stylu a luxusu. Značka vyrábí sportovní vozy i SUV, která spojují tradici s moderní technologií, a stále zůstává věrná filozofii svých zakladatelů – vytvářet vozy, které vzbuzují emoce a potěší každého řidiče.

Zdroj: unsplash.com

Kolébka evropské vzdělanosti

V srdci italské Emílie-Romagny se nachází instituce, která změnila dějiny vzdělávání. Univerzita v Bologni, založená roku 1088, je považována za nejstarší univerzitu v Evropě a jednu z nejvlivnějších na světě. Právě zde se zrodila myšlenka univerzity jako samostatného společenství učitelů a studentů – model, který se později rozšířil do celé Evropy.

Zrození akademické tradice
V 11. století byla Bologna centrem obchodu i kultury. Do města přicházeli učenci z různých koutů Evropy, aby studovali právo – zejména římské a kanonické. Studium mělo tehdy podobu volného sdružení, které se postupně institucionalizovalo a dalo vzniknout prvnímu univerzitnímu modelu. Od slova universitas – „společenství“ – se později odvodil samotný pojem univerzita.

Město studentů
Bologna si dodnes uchovala pověst města studentů. Univerzita má dnes přes 80 000 studentů a pobočky i mimo hlavní město regionu – například v Ravenně, Forlì, Rimini nebo Ceseně. Historické centrum je plné mladých lidí, knihkupectví, kaváren a starobylých kolejí, které dávají městu nezaměnitelnou atmosféru.



Slavní absolventi a dědictví vědy
Univerzita v Bologni se může pyšnit jmény, která zásadně ovlivnila evropské myšlení. Studovali zde Dante Alighieri, Petrarca, Koperník či Pico della Mirandola. Ve 13. století zde působila také Trotula de Ruggiero, jedna z prvních známých lékařek Evropy. O několik staletí později zde Galvani zkoumal elektrické impulzy ve svalech – objev, který vedl ke vzniku pojmu galvanismus.

Architektura a atmosféra
Historické budovy univerzity jsou rozesety po celé Bologni, nejznámější z nich je Archiginnasio – elegantní renesanční palác, který býval sídlem univerzity a dnes ukrývá nádhernou Anatomickou aulu z 17. století. Návštěvníci mohou obdivovat bohatě zdobené stropy, dřevěné lavice i erby studentů, kteří zde složili své zkoušky.

Univerzita v moderním světě
Dnes je Univerzita v Bologni symbolem propojení tradice a inovace. Aktivně se podílí na Boloňském procesu, který sjednocuje evropské vysokoškolské vzdělávání a nese její jméno. Její duch otevřenosti a výměny myšlenek zůstává živý – stejně jako před více než devíti sty lety.

Zdroj: unsplash.com

Když se Itálie promění v lyžařskou arénu

Každý prosinec se horské údolí Alta Badia v Dolomitech promění v centrum světového alpského lyžování. Prestižní závod Audi FIS Ski World Cup Alta Badia patří mezi nejvýznamnější sportovní události zimní sezóny a přináší tři dny plné adrenalinu, špičkových výkonů a nezaměnitelné horské atmosféry. Dějištěm závodu je slavná sjezdovka Gran Risa, jedna z nejobtížnějších tratí světového poháru.

Legendární trať Gran Risa
Sjezdovka Gran Risa začíná ve výšce téměř 1 900 m n. m. a končí kolem 1 400 m n. m., což znamená převýšení zhruba 450 metrů. Průměrný sklon dosahuje 36 %, místy až 69 %. Na této trati závodí ti nejlepší alpskí lyžaři v obřím slalomu i klasickém slalomu. Každý rok tu diváci sledují napínavé souboje o setiny sekundy, které se odehrávají na sněhu obklopeném nádhernou kulisou Dolomit.



Atmosféra, která nadchne
Závod v Alta Badii není jen sportovní událostí, ale také oslavou zimy, hor a místní kultury. Do organizace se zapojují stovky dobrovolníků a celé údolí žije lyžováním. Během víkendu se konají doprovodné akce, večerní programy, ochutnávky regionálních specialit i setkání s profesionálními sportovci. Návštěvníci tak mohou zažít autentickou atmosféru Jižního Tyrolska a propojení světového sportu s tradicemi horského života.

Praktické informace
Závody se obvykle konají kolem 20. až 22. prosince v obci La Villa v údolí Alta Badia. Okolní střediska Corvara či San Cassiano nabízejí kvalitní ubytování, perfektně upravené sjezdovky a výbornou infrastrukturu. K závodu se snadno dostanete autem i skibusy, které spojují celé údolí.

Zdroje: https://www.skiworldcup.it/en, unsplash.com

Příroda, která fascinuje pod povrchem

V malebné krajině regionu Castellana Grotte v Apulii se nachází jedinečný přírodní komplex – Grotte di Castellana. Tento systém krasových jeskyní má původ v období pozdní křídy, zhruba před 90 miliony lety, kdy území bylo pokryto mořem a postupným procesem zatlačování sedimentů vznikla silná vrstva vápence. Pronikající voda později vytvořila hluboké pukliny, chodby, caverne a vozy, které dnes tvoří fascinující podzemní svět.

Jak byly jeskyně objeveny
Jeskyně byly objeveny 23. ledna 1938, kdy se speleolog Frenco Anelli rozhodl prozkoumat otvor v zemi, ze kterého vystupoval chladný proud vzduchu. S lampou v ruce sestoupil do obrovské propasti známé dnes jako La Grave a objevil tak jeden z největších a nejkrásnějších jeskynních systémů v Itálii. Později byly odhaleny i další části, které dohromady vytvářejí více než tři kilometry podzemních prostor.

Prozkoumejte hloubku i délku podzemí
Hlavní vstup do jeskyní je známý jako “La Grave” – přírodní velká propast, která návštěvníky zavádí do nitra podzemí. Prostor měří přibližně 100 metrů na délku, 50 metrů na šířku a 60 metrů na hloubku. Celý systém jeskyní se rozkládá na délce více než 3 300 metrů a dosahuje maximální hloubky až 122 metrů pod povrchem.



Co uvnitř uvidíte?
Návštěvníci mohou obdivovat úchvatné stalaktity a stalagmity, jemné vápenaté závoje i skalní útvary, které připomínají postavy či zvířata. Každá síň má své jméno – například Corridoio del Serpente (Hadí koridor), Caverna dei Monumenti (Jeskyň monumentů) či nejznámější Grotta Bianca (Bílá jeskyně), považovaná za jednu z nejčistších a nejzářivějších krasových dutin na světě. Hra světla a stínů zde vytváří téměř pohádkovou atmosféru.

Doporučení pro návštěvníky
V jeskyních panuje stálá teplota okolo 16 °C, proto je dobré mít s sebou lehkou mikinu. Zvolit lze dvě prohlídkové trasy – kratší, asi hodinovou, nebo delší, tříkilometrovou, která trvá přibližně dvě hodiny. Vstupy jsou organizovány s průvodcem a doporučuje se rezervace předem, protože zájem je velký po celý rok.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Jak se rodí Asparago Bianco – od pole k talíři

V severoitalském regionu Veneto, v úrodných krajích okolo řeky Piave, se pěstuje výjimečný druh chřestu – Asparago Bianco di Cimadolmo IGP. Tento zcela bílý chřest je symbolem kvality a tradice, získal certifikaci chráněného zeměpisného označení (IGP) a jeho jemná chuť a výjimečné vlastnosti přitahují milovníky gastronomie i cestovatele.

Jemná chuť, pečlivé pěstování
Tento druh chřestu vyniká svou sněhově bílou barvou – je důsledkem speciálního pěstování: mladé výhonky („turioni“) jsou zakrývány tmavými fóliemi a pěstovány na písčitě-jílovitých půdách, čímž se zabrání běžnému zelenání fotosyntézou. Díky tomu zůstává chřest jemný, neprůstřelný vůči vláknům a s jemnou, sladší chutí. Významné jsou i jeho nutriční vlastnosti: obsahuje málo kalorií, má vysoký podíl draslíku, fosforu, hořčíku a také vitamínu C a foliátu.



Krajina, tradice a půda
Pěstování tohoto bílého chřestu je úzce spojeno s terénem kolem řeky Piave v provincii Treviso a obcemi jako Cimadolmo, Breda di Piave, Ponte di Piave a dalšími. Tyto oblasti mají písčito-jílovitou půdu, dobrý odvod vody a specifické klima – tyto podmínky umožňují vznik výborného surového produktu. Pěstování chřestu má v těchto končinách tradici sahající až k 1600. roku.

Kdy a jak ochutnat
Nejvhodnějším obdobím pro konzumaci Asparago Bianco di Cimadolmo je jaro – typicky konec března až začátek dubna, kdy se začíná vykopávat sklizeň, a trvá poměrně krátkou dobu. Pěstitelé sklízí turiony brzy ráno, ihned je chladí a prodávají jako čerstvý produkt. V gastronomii se tento chřest využívá například s míchanými vajíčky nebo v risottu, případně jen s olivovým olejem, solí a pepřem – jednoduchost, která nechává vyniknout surovinu.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Příběh chleba tvarovaný krajinou Matery

Když se vydáte do historického města Matera v regionu Basilicata, ocitnete se v prostředí, kde se kámen, příroda a lidé proplétají v jedinečném tvaru — a jednou z nejvýraznějších místních tradic je výroba chleba, který zde získal národní prestiž a chráněné označení. Chléb z Matery je víc než jen pokrm: je symbolem oblasti a jejího kulturního dědictví.

Odkud pochází a co ho dělá unikátním
Tradiční chléb z Matery, známý jako „Pane di Matera IGP“, je vyráběn výhradně z lucanské mléčné semolinové pšenice odrůdy „Senatore Cappelli“. Jeho charakteristickou chuť a strukturu mu zajišťuje proces s přísnými výrobními pravidly — zrní se skladuje v termoventilovaných silech, těsto fermentuje dlouho pomocí přírodního kvásku získaného z macerace hroznů a fíků a fermentace probíhá v hlíněných nádržích.



Krajina, tvar a tradice
Tvar chleba z Matery připomíná malý horský reliéf — odkaz na krajinu oblasti Murgia Materana, kde se vinou mělké údolí a skalnaté útvary. Až do poloviny 20. století rodiny v Materě razily těsto dřevěnou pečetí, aby byl chléb snadno rozpoznatelný po upečení — tyto pečetě jsou dnes součástí expozice v místním archeologickém muzeu.

Jak ochutnat a vychutnat
Chléb z Matery je lahodný i sám o sobě, ale regionální kuchyně nabízí několik autentických variací: například „cialledda calda“ — směs vajec, bobkového listu, česneku a oliv na horkém chlebu — nebo „cialledda fredda“, tedy vlhký chléb s rajčaty a česnekem. Doporučuje se při nákupu hledat označení chráněného konsorcia — pouze tak máte jistotu pravosti.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Kde se zima mění v pohádku

Každou zimu se město Asti v regionu Piemont promění v nejkouzelnější vánoční vesničku Itálie. Od poloviny listopadu do prosince se ulice zaplní světly, hudbou a vůní koření, zatímco návštěvníci objevují stovky stánků, ochutnávají regionální speciality a nasávají atmosféru opravdových italských Vánoc. The Magical Christmas Village není jen trh – je to sváteční zážitek, který spojuje tradici, pohádku a vášeň pro krásu.

Vánoční městečko jako z pohlednice
Asti se během festivalu promění v zimní ráj. Historické náměstí Piazza Campo del Palio hostí více než sto stánků s dárky, dekoracemi i ručně vyráběnými ozdobami. Každý kout města září a voní, a návštěvníci mají pocit, že vstoupili do vánoční pohádky. Domácí cukroví, teplé nápoje a radostná hudba doprovází každého kroku – to vše vytváří atmosféru, která pohltí děti i dospělé.



Tradice, které ožívají
Součástí akce jsou i doprovodné události v okolních vesničkách, například v Govone či San Damiano d’Asti. Zde ožívají staré vánoční zvyky, vystupují živé betlémy a konají se umělecké trhy. Místní obyvatelé se do slavností zapojují s obrovským nadšením – pečou tradiční sladkosti, oblékají historické kostýmy a přibližují návštěvníkům kouzlo piemontských Vánoc.

Kouzlo pro celou rodinu
Vánoční vesnička v Asti je ideální destinací pro rodiny. Děti se mohou setkat se samotným Santa Clausem, nahlédnout do jeho dílny a zapojit se do her, které pořádají jeho elfové. Dospělí zatím mohou ochutnávat vína, sýry a čokolády z celého Piemontu nebo se procházet pod světelnými oblouky, které dodávají městu magickou atmosféru.

Italské Vánoce, jaké si zamilujete
Piemont o Vánocích ukazuje tu nejkrásnější stránku Itálie – klid, teplo, tradici a poctivost. Prosekané uličky Asti lákají k procházkám, zatímco vůně svařeného vína a čerstvého pečiva vyvolává pocit domova. Každý návštěvník si odsud odnáší nejen dárky, ale hlavně zážitky a vzpomínky na skutečně kouzelný čas.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Vůně prosecca a rytmus kroků

V srdci benátského regionu Veneto, nedaleko města Treviso, se každoročně koná jedinečná událost, která spojuje sport, víno a italskou radost ze života. Prosecco Running Festival je více než jen sportovní akce – je to oslava krajiny, chutí a přátelské atmosféry. Běžci i diváci se tu setkávají uprostřed vinic, které dávají světu slavné prosecco, a užívají si víkend plný pohybu, hudby a nezapomenutelných výhledů.

Trasy, které vedou přímo srdcem Prosecco Hills
Běh mezi vinicemi Conegliano Valdobbiadene je zážitkem, který se těžko popisuje slovy. Účastníci mají na výběr z různě dlouhých tras, od náročnějších maratonů po kratší trasy určené pro rekreační běžce. Každý kilometr vede po stezkách, které křižují kopce a údolí regionu zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO. Krajina se neustále mění – střídají se vinice, vesničky, kapličky i úseky s výhledem na vzdálené Alpy.

Když běhání chutná po víně
To, co dělá tento festival výjimečným, je spojení sportu s místní kulturou. Po doběhu čeká na účastníky i návštěvníky ochutnávka vín, regionálních specialit a živá hudba. Celá akce se nese v duchu neformálního setkávání a přátelské atmosféry – místo napjatého závodního stresu tu vládne úsměv a vůně prosecca. Italská pohostinnost se tu projevuje v plné síle: všude se ochutnává, povídá a slaví.



Ideální termín pro klidné cestování
Festival se obvykle koná na začátku prosince, tedy mimo hlavní turistickou sezónu. To přináší výhodu menšího počtu turistů a autentičtější atmosféru. Teploty jsou sice nižší, ale běh v chladnějším počasí má své kouzlo – čerstvý vzduch, ranní mlhy nad vinicemi a tichá krajina, která působí téměř pohádkově. Pro návštěvníky je to ideální doba k poznání regionu bez letního shonu.

Zážitek pro běžce i neběžce
Prosecco Running Festival není jen pro sportovce. I ti, kteří si netroufnou na závod, si mohou vychutnat krásu vinic, projít se po značených stezkách, navštívit místní vinařství nebo jen sledovat běžce při jejich výkonu. Městečka Conegliano, Valdobbiadene a Vidor nabízejí dostatek možností k ubytování, ochutnávkám i kulturním aktivitám. Z celého víkendu se tak stává dokonalá kombinace aktivní dovolené, odpočinku a poznávání regionu Veneto.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Síla pohybu v srdci Piemontu

Každý listopad ožívají břehy jezera Maggiore sportovním duchem a nadšením. Lake Maggiore Marathon patří mezi nejmalebnější běžecké závody v Itálii a každoročně přitahuje stovky účastníků z celého světa. Je to nejen test fyzické zdatnosti, ale především oslava pohybu, přírody a krás severoitalské krajiny.

Běh mezi horami a vodou
Trasa vede z města Arona až do Verbanie a kopíruje břehy jezera, které se v listopadovém světle třpytí jako zrcadlo. Na jedné straně se zvedají Alpy, na druhé se rozprostírá klidná hladina jezera – scenerie, která dává závodu neopakovatelnou atmosféru. Běžci míjejí elegantní vily, historické promenády a voňavé zahrady, přičemž každý kilometr nabízí nový pohled na krásu Piemontu.



Pro každého běžce
Lake Maggiore Marathon není určen jen pro profesionály. Vedle klasické maratonské trasy dlouhé 42 kilometrů se běží také půlmaraton, 33kilometrový závod a kratší deset kilometrů dlouhá varianta. Díky tomu se může zapojit každý, kdo má rád pohyb a chce zažít atmosféru velkého mezinárodního běhu bez nutnosti extrémní přípravy.

Spojení sportu a turistiky
Závodní den není pouze o běhu. Okolní města ožívají doprovodnými akcemi, hudbou a stánky s místními specialitami. Na nábřeží Arony vzniká sportovní vesnička, kde se setkávají běžci, rodiny i návštěvníci, kteří si chtějí užít festivalovou atmosféru. Po doběhu mnozí účastníci pokračují ve svém italském dobrodružství – plaví se po jezeře, navštěvují ostrovy Isola Bella či Isola dei Pescatori nebo objevují vinice a horské stezky v okolí.

Příprava a atmosféra
Listopad v oblasti jezera Maggiore přináší chladnější rána a svěží vzduch, který dodává energii i zkušeným běžcům. Startuje se brzy, a tak je vhodné se dobře rozcvičit a vrstvit oblečení. Diváci vytvářejí podél trati nezapomenutelnou kulisu – Itálie umí fandit s vášní, ať už jde o fotbal, nebo maraton. Běžet mezi aplausem místních obyvatel s výhledem na hory je zážitek, na který se nezapomíná.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Začátek éry designových brýlí

V hlubinách středověké Evropy, v době rukopisů, svíček a pergamenů, se v italských městech zrodil jeden z nejdůležitějších vynálezů lidské civilizace – brýle. Nebyl to jen praktický nástroj, ale dar, který lidem vrátil schopnost číst, tvořit a poznávat svět. Zrodil se v krajině, kde se vždy snoubila zručnost s krásou, a kde i obyčejná věc dokáže nést dotek umění.

Zrod v srdci středověké Itálie
Na konci 13. století se ve Florencii a Pise začalo mluvit o zvláštních „skleněných očích“. První brýle – dvě čočky spojené nýtem – pomáhaly mnichům i učencům, kteří kvůli věku ztráceli zrak. Podle tradice za nimi stál Salvino D´Armate, muž, jehož jméno dnes znají už jen historici, ale jeho nápad přežil staletí.

Benátky a kouzlo muránského skla
Jakmile se rozšířila poptávka po čočkách, přirozeně se výroba přesunula tam, kde sklo dosahovalo dokonalosti – do Benátek. Mistři z Murana dokázali vyrábět průzračné a pevné sklo, které se stalo symbolem luxusu. Brýle tehdy nebyly jen nástrojem, ale i ozdobou – ukazovaly vzdělanost, majetek a společenské postavení.

Od užitku k módě
Italové se nikdy nespokojili s obyčejností. Ve chvíli, kdy se brýle staly běžnými, proměnili je v módní doplněk. V 20. století se objevily značky, které spojily eleganci s technologií – Persol, Luxottica a později i Ray-Ban, který dnes vlastní právě italská firma. To, co začalo jako nástroj k vidění, se stalo symbolem stylu.



Design a technologie made in Italy
Moderní italské brýle nejsou jen krásné – jsou výsledkem neustálého výzkumu, přesnosti a řemeslné tradice. Regiony jako Belluno nebo Veneto jsou dnes světovými centry optického průmyslu. Zdejší firmy propojují lehké materiály, ruční výrobu a udržitelnost, čímž dokazují, že inovace může být stejně půvabná jako italská estetika.

Brýle jako zrcadlo duše
Italové říkají, že occhi sono lo specchio dell’anima – oči jsou zrcadlem duše. Možná i proto právě oni dokázali proměnit obyčejné čočky v umělecké dílo. Brýle z Itálie dnes nosí miliony lidí po celém světě, aniž by věděli, že v sobě mají kousek renesančního génia.

Zdroj: unsplash.com

Festival, kde sýr vládne ulicím

Na malebném místě v severní Itálii – v srdci regionu Emilia-Romagna, v obci Sogliano al Rubicone – se každoročně odehrává slavnost, která spojuje historii, gastronomii a tradici do jednoho nezapomenutelného zážitku. Řeč je o Fiera del Formaggio di Fossa DOP – slavnosti, která vzdává hold výjimečnému sýru Formaggio di Fossa di Sogliano DOP, jenž zraje ve skalních jeskyních a má unikátní chuť. Letošní 50. ročník přichází s termíny v neděle 23., 30. listopadu a 7. prosince 2025.

Historie a jedinečnost sýru
Formaggio di Fossa je sýrem s hlubokými kořeny – tradice uchovávání sýrů ve speciálních jamách („fossa“) sahá až do středověku. Ve městě Sogliano al Rubicone se tento postup stal nejen ochranou potravy, ale kultem chuti a vůně. Sýr získal DOP (Denominazione di Origine Protetta) status v roce 2009 jako „Formaggio di Fossa di Sogliano DOP“. Zrání probíhá v hlubinách – sýrové formy se u zrodu nechají odležet, pak se přesunou do jamek vyhloubených v pískovci, kde načerpají své charakteristické aroma i texturu.

Festival plný chuti, ale i zážitků
Festival ve Soglianu není jen o ochutnávkách sýra – jde o celkový zážitek. Historické centrum města ožívá stánky s místními produkty, kde kromě sýra najdete med, uzeniny, typické keramické pekáče z Montetiffi, nebo místní slazeniny jako „saba“ či „savòr“. K nejzajímavějším akcím patří například „5 Ristoranti in Piazza“ – pět restaurací nabízí menu založená na sýru fossa, také „E Zir dal Fosi“ – ochutnávková trasa kombinující sýr s víny v historickém centru. V doprovodném programu najdete divadelní a hudební vystoupení, dílny pro děti i průvodce historií města a jeho „jam“.



Proč navštívit – nejen pro gurmány
Pokud milujete dobroty, ale i příběhy kolem nich, tento festival by vám neměl uniknout. Můžete se nechat okouzlit autentickým prostředím Sogliana al Rubicone – jeho uličky, starobylé jámy a místní atmosféra vyprávějí kus italské tradice. Ochutnáte unikátní výrazný sýr, který jen tak někde nenajdete. Navíc festival nabízí zážitky pro celou rodinu – děti si užijí dílny, dospělí pohodové posezení a výběr místních specialit. A pro cestovatele, kteří chtějí spojit gastronomii s výletem, je to ideální kombinace chutí, výletu, historie a italského „dolce vita“.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Merano plné chutí

Každoroční svátek vína v srdci Alp – to je Merano Wine Festival, který vás zve prozkoumat svět nejlepších vín a gastronomických delikates v malebném městečku Merano v oblasti Jižního Tyrolska. V roce 2025 se festival koná od 7. do 11. listopadu a tradičně patří mezi nejprestižnější vinařské události v Itálii.

Co je Merano Wine Festival
Historické město Merano, obklopené horami a vinicemi, tvoří ideální kulisu pro akci, která spojuje víno, gastronomii a kulturu. Merano Wine Festival se pyšní více než třemi stovkami pečlivě vybraných vinařství a produktů oceněných prestižní WineHunter Award. Každý ročník přináší ochutnávky vín, prezentace producentů, diskuze o trendech a nové směry ve vinařství i gastronomii. Vše se odehrává v elegantních prostorách města, kde se snoubí tradice s moderní atmosférou mezinárodního setkání odborníků i milovníků vína.



Proč se zúčastnit
Merano Wine Festival je především oslavou kvality. Díky přísnému výběru vín a produktů můžete ochutnat to nejlepší, co italské i světové vinařství nabízí. Každá láhev má svůj příběh – často jej můžete slyšet přímo od vinaře, který ji přivezl představit osobně. K tomu přidejte malebné prostředí Merana, elegantní horskou krajinu, podzimní barvy vinic a klidnou atmosféru, která dává festivalu jedinečný ráz. Návštěva festivalu je nejen gurmánským, ale i kulturním zážitkem, který vás ponoří do světa vůní, chutí a tradic Jižního Tyrolska.

Jak festival probíhá
Během pěti dnů se město promění v pulsující centrum vína. V hlavním prostoru probíhají ochutnávky vín oceněných značkou WineHunter, v menších sálech a venkovních prostorách pak tematické prezentace, masterclassy a párování vín s lokálními specialitami. Vedle samotných degustací mohou návštěvníci navštívit i doprovodné akce zaměřené na gastronomii, inovace v produkci a udržitelnost. Festival tak není jen o vínech, ale také o sdílení znalostí, inspiraci a setkávání s lidmi, kteří tvoří svět vína s vášní a respektem k přírodě.

Tipy pro návštěvníky
Pokud plánujete návštěvu, doporučuje se zajistit vstupenky i ubytování včas – Merano bývá během festivalu plné hostů z celého světa. Nejklidnější atmosféru zažijete v ranních hodinách nebo během pracovních dnů, kdy jsou sály méně zaplněné. Mimo hlavní akci stojí za to projít se městem, navštívit termální lázně či okolní vinice a užít si kombinaci odpočinku a kulinářského potěšení.

Zdroj: italia.it, unsplash.com

Tradiční kuchyně Jižního Tyrolska

V srdci Jižního Tyrolska, kde se střetává alpská tradice s italskou jemností, vzniká jedna z nejznámějších specialit regionu – Speck Alto Adige PGI. Tato jemně uzená a sušená šunka představuje dokonalou rovnováhu mezi severní a jižní Evropou – spojuje techniku sušení masa typickou pro Alpy s lehkým kouřovým aroma Středomoří. Výsledkem je delikatesa, která se stala symbolem tyrolské gastronomie i životního stylu.

Původ a výroba
Základem je kvalitní vepřové maso, které se ručně upravuje a solí podle starých rodinných receptů. Každý výrobce používá vlastní směs koření – obvykle sůl, pepř, jalovec, rozmarýn a bobkový list. Po naložení následuje lehké uzení bukovým dřevem a dlouhé zrání na horském vzduchu. Během více než pěti měsíců maso ztrácí přibližně třetinu své váhy a získává svou typickou chuť, barvu i vůni.

Výjimečnost a označení PGI
Zkratka PGI (Protected Geographical Indication – chráněné zeměpisné označení) zaručuje, že produkt pochází výhradně z Jižního Tyrolska a splňuje přísná pravidla výroby. Každý kus nese pečeť kvality a číslo výrobce. Tato kombinace čistého alpského vzduchu, tradičních postupů a pečlivé kontroly zaručuje, že Speck Alto Adige PGI je naprosto jedinečný – jemný, aromatický a dokonale vyvážený.



Jak si speck vychutnat
Speck chutná nejlépe nakrájený na tenké plátky, které se doslova rozplývají na jazyku. Tradičně se podává s křupavým žitným chlebem Schüttelbrot, sýrem a sklenkou místního červeného vína. Výborně se hodí i do moderní kuchyně – do těstovin, risotta, salátů nebo na pizzu. Každý způsob podání zvýrazní jinou stránku jeho jedinečného aroma.

Slavnost specku
Každý rok na začátku října se koná v oblasti Kronplatz slavnost Speck Festival – událost, která spojuje gurmány, místní výrobce i milovníky tradic. Návštěvníci zde mohou ochutnat desítky druhů specku, sledovat ukázky řemeslné výroby a užít si atmosféru doplněnou hudbou, vínem a lidovými tanci. Je to oslava poctivého jídla, krajiny a lidí, kteří tuto tradici udržují.

Symbol regionu
Speck Alto Adige PGI není jen potravina – je to kulturní dědictví, které dokonale vystihuje duši Jižního Tyrolska. Každý kousek vypráví příběh o trpělivosti, preciznosti a lásce k řemeslu. Je to chuť, která spojuje hory, přírodu i tradici – a kterou stojí za to ochutnat přímo v místě jejího zrodu.

Zdroje: italia.it, unsplash.com

Podzimní tradice Jižního Tyrolska

Když podzim zahalí údolí pod horami Jižního Tyrolska do teplých odstínů zlaté a červené, v malebném městečku Lana nastává čas jednoho z nejmalebnějších svátků roku – Festivalu kaštanů, zvaného Keschtnriggl. Tato událost, která se koná každoročně od poloviny října do začátku listopadu, je poctou kaštanu – plodu, který po staletí tvoří součást místní kultury, gastronomie i každodenního života obyvatel.

Tradice a atmosféra
Festival má hluboké kořeny v historii regionu. Místní obyvatelé si po generace uchovávají tradici sběru a pražení kaštanů, které kdysi tvořily základní potravinu během chladných zimních měsíců. Během oslav se celá Lana promění – v ulicích se linou vůně čerstvě pražených kaštanů, místní restaurace připravují sezónní menu a na tržištích se objevují řemeslné výrobky i domácí dobroty.

Gastronomické zážitky
Hlavním lákadlem festivalu je samozřejmě jídlo. Kaštany se objevují v nejrůznějších podobách – od krémových polévek a domácích těstovin přes jemné dezerty až po originální kaštanové pivo. Regionální kuchyně Jižního Tyrolska zde ukazuje svou rozmanitost – propojení alpské tradice s italskou lehkostí vytváří chutě, které si návštěvníci zapamatují na dlouho.



Příroda a podzimní procházky
Lana je obklopená kaštanovými háji, které jsou v tuto dobu roku nejkrásnější. Návštěvníci mohou vyrazit na tematické procházky s místními průvodci, kteří vyprávějí o historii pěstování kaštanů i o jejich významu pro krajinu. Cesty vedou mezi vinicemi, sady a lesy, odkud se otevírají pohledy na údolí Adiže i blízké horské štíty.

Místní komunita a tradice
Festival není jen turistickou atrakcí – je to především oslava soudržnosti a živé tradice. Každý rok se do příprav zapojuje celá komunita – rodiny, farmáři, vinaři i řemeslníci. Keschtnriggl tak zůstává autentickou událostí, která zachovává ducha regionu a předává ho dalším generacím.

Podzimní inspirace
Festival kaštanů v Laně je pozvánkou zpomalit, dýchat horský vzduch a vychutnat si jednoduché radosti podzimu – dobré jídlo, přátelskou atmosféru a přírodu v její nejbarevnější podobě. Je to ideální zastávka pro každého, kdo chce zažít pravou duši Jižního Tyrolska – klidnou, chutnou a upřímnou.

Zdroj: italia.it, unsplash.com