Villa d´Este v italském Tivoli, nedaleko Říma, patří k vrcholům italské renesanční architektury i zahradního umění. V roce 2001 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO jako „mistrovské dílo renesanční kultury v její nejdokonalejší podobě" a její zahrady se staly vzorem pro evropské parky.
Historie a vznik
Na místě dávného benediktinského kláštera nechal v polovině 16. století postavit reprezentační sídlo kardinál Ippolito II. d´Este. Stavbu zahrady navrhl architekt Pirro Ligorio a přetvořil místo na jakousi „vodní divočinu" s impozantními fontánami, gitroty a vodními automaty.
Fontány a hydrotechnické inženýrství
Umění, symbolika a vzory
Každá část zahrady je plná soch antických bohů, alegorií a symbolů. Ve scénografickém pojetí autor spojil místa - jako Fontána draků, Oválná fontána nebo malá replika Říma - do promyšleného prostoru, který odkazuje na rodové i mytologické příběhy.
Terasovitá kompozice a zahradní architektura
Zahrada se rozkládá na čtyřech terasách sestupujících po svahu dolů a jsou propojené symetrickými osami a schodišti. Ty vytvářejí iluzi dokonalé harmonie a optického řádu, přestože samotný terén je nepravidelný.
Umělci inspirovaní zahradou
Místo bylo oblíbeným útočištěm skladatelel Franze Liszta - Villu navštívil v letech 1865-1886 a inspirovala ho k vytvoření klavírního cyklu „Les Jeux d´eau à la Villa d’Este“.
Zdroj: italia.it, unsplash.com