Dnes je vidlička naprosto běžnou součástí každého stolu. Používáme ji bez přemýšlení k jídlu těstovin, salátů nebo masa. Ale věděli jste, že tento příbor byl kdysi považován za luxusní, ba dokonce hříšný výstřelek?
Původ z Východu
Vidlička má překvapivě dlouhou historii. Její úplně první podoba se objevila již ve starověké Persii (dnešní Írán) kolem 4. století. Tehdy šlo spíše o nástroj s dvěma hroty, který se používal k servírování masa. Z Persie se vidličky dostaly do Byzantské říše, kde si je oblíbila především šlechta. První historické záznamy o používání vidličky k jídlu pocházejí z Konstantinopole v 11. století. Právě odtud se pak vidlička dostala do Evropy – konkrétně do Benátek.
Skandál v Itálii
Do italské společnosti přinesla vidličku byzantská princezna Theodora Doukaina, která se provdala za benátského dóžete Domenica Selva. Místo toho, aby jídlo jedla rukama jako ostatní, používala dva kovové hroty – a to vzbudilo pohoršení. Mniši a duchovní ji obviňovali z pýchy a hříchu. Podle některých kázání „Bůh dal člověku prsty, a to je dost“. Ironií osudu bylo, že Theodora brzy nato onemocněla a zemřela – a mnozí to tehdy považovali za boží trest za její „rouhání vidličkou“.
Z Benátek do zbytku Evropy
I když se vidlička v Itálii postupně začala prosazovat (zejména díky lásce Italů k těstovinám), ve zbytku Evropy se dlouho setkávala s odporem. Ve Francii se objevila až v 16. století, kdy si ji přivezl Jindřich III. z návštěvy Itálie. Až Ludvík XIV. ji začal běžně používat u dvora – čímž ji postupně zavedl do celé Evropy. V Anglii byla vidlička dlouho považována za „italskou výstřednost“. Angličané ji začali používat až v 18. století, a to nejprve při stolování ve vyšší společnosti.
Moderní příborová revoluce
Dnes máme vidličky s různým počtem hrotů – od dvouhrotých na ryby, po čtyřhroté univerzální. Existují i speciální vidličky na dezerty, mořské plody nebo fondue. Ačkoliv je dnes běžnou součástí každé domácnosti, její cesta na náš stůl byla dlouhá a plná kulturních překážek.
Zdroj: unsplash.com